...cítila jsem se tenkrát bídně. Co na tom, že jsem si právě plnila svůj osobní sen, studovala jsem v Německu vytoužený obor - psychologii. Co na tom, že jsem bravurně zvládala cizí jazyk a kulturu, každodenní život bez rodiny a přátel, živila se sama a stavěla si kousek po kousku nový život.

Přesto všechno jsem se tenkrát cítila hlavně neschopná, k ničemu a
myslela jsem si, že nezasluhuji lásku.

Moje vlastní kruté zacházení se sebou, neustálá kritika a tvrdost způsobily, že jsem začala v tehdejším stresovém období trpět panickými ataky. Můj dlouhodobě přetěžovaný nervový systém nedostával jako protiváhu výživu
ve formě laskavých podnětů, a tak nakonec zátěž nevydržel a prostě zkolaboval.

♥

Po několika měsících panických ataků jsem byla nevyspalá, vystrašená a přetížená. Vyhýbala jsem se čím dál víc přednáškám, spolužákům i kamarádům. Začala jsem své emoce zajídat, trpěla jsem nespavostí a propadala jsem u zkoušek.

Byl nejvyšší čas situaci začít řešit.

Školní psycholožka mě odbyla dobrou radou „jste v pořádku, ale dejte si dohromady sebevědomí" a má obvodní lékařka mi nabídla akupunkturu. 
A tak se stalo, že jsem se nedostala k práškům na uklidnění, které jsem si moc přála, ale místo toho jsem dostala jedinečnou příležitost začít své potíže opravdu řešit prací na sobě.

♥

A tenkrát jsem udělala rozhodnutí, které mi navždy změnilo život.