ONLINE SEMINÁŘ KE STRACHU

Vysílání s ženami

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video

Vysílání s muži

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video

  Jak systematicky a do hloubky zpracovávat strach, stres a úzkosti?

Pomohou vám:

Online seminářem vás provedla

Lucie Kolaříková

Psycholožka a expertka na sebelásku, strach a práci s myslí.

Hosté 1. vysílání - ženy

Průvodkyně po krajině mysli. Učí lidi pracovat se svojí myslí tak, aby ona sloužila jim a ne oni jí.

Zakladatelka a patronka You&Me Rosteme s radostí. Vytváří prostor pro změnu uvnitř i venku a laskavě jí umí provést děti i dospělé tak, aby všichni mohli žít a sdílet své dary a talenty.

Hosté 2. vysílání - muži

Poradce a mentor podnikatelů a manažerů z různých částí světa, odborník v oblasti strategie, podnikatel a cestovatel.

7x mistr ČR v karate. Kouč a speaker. Pomáhá lidem zprostředkovat nové a hlubší vhledy do životních situací, lépe je pochopit a zorientovat se v sobě i vnějším světě.

Otázky ke strachu (včetně odpovědí na ně)

Možnost vkládat otázky byla ukončena 22.02.2017 v 16:00

  1. Renata napsal:

    Kdy nejčastěji používáme strach jako výhodu, výmluvu nebo zbraň? Napadá mne, že je to nejčastěji, když se mi nechce opustit komfortní zonu. Jak se ale nachytat při činu, že to právě dělám? Že ted to není strach, ale jen výhybka? Zpětně si uvědomuji, že to jede jako automat a až třeba večer se k tomu vrátím a analyzuji, že jsem se na strach jen vymluvila sama před sebou.

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Dobrý den Renato,
      Vaše otázka zní jako racionálně – filozofující, tedy nevím, jestli se jedná o něco, co skutečně potřebujete řešit jako zátěž, nebo Vás vlastně baví si nad tím přemýšlet a analyzovat :-).
      Zdraví Lucie

  2. Jaroslava napsal:

    Absolutně nezvládám svůj strach o těžce nemocného manžela, při každém zhoršení jeho stavu mě přepadá panika. Od své psychiatričky mám léky, beru je pravidelně, ale pouze utlumí mé vědomí, strach mi ale stejně „leží v žaludku“ a já vlastně v hrůze čekám, jestli to zase přežije…Nutno podotknout, že je manžel nerudný, neposlušný pacient, dle mého názoru již také trpí depresí, nedivím se…Ráda bych věděla, jak se v kritických situacích nepoddat strachu. Děkuji mnohokrát.

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Dobrý den Jaroslavo,

      cokoli bylo řečena na online semináři, či napsáno zde do komentářů, Vám může být inspirací.
      Ale především si říkám, že Vy už z té situace musíte být vyčerpaná a mohla si dopřát pravidelnou péči psychoterapeuta, kde se budete vnitřně usebírat, posilovat a učit situaci přijímat a žít s ní v klidu. Musí to být totiž náročné starat se o nemocného, neposlušného, nerudného a možná už i depresivního manžela (i když se mu není co divit) a je dobré si přiznat, že sama také potřebujete skutečnou a pravidelnou podporu.
      Zdravím a držím pěsti,
      Lucka

  3. Anděla napsal:

    Mám vícero strachů s více oblastí, zaráží mě ale, že mám strach zbavit se svých strachů. Jak na tuto kombinaci?

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Dobrý den Andělo,

      neí třeba hledat žádné další a fikanější metody na fikanější zamotance strachů. Stále to stejné, jen vytrvale, se všímavostí k sobě a s přijetím faktu, že máte své strachy a potřebuje to čas se jich zbavit.
      Věřím, že Vám online vysílání přineslo a ještě přinese zajímavé tipy, informace a možné náhledy na strach.
      Zdraví Lucie

  4. Věra napsal:

    Už před 6 lety jsem odešla z nefungujícího vztahu, kde mne partner ponižoval, deptal a fyzicky napadal. Vztah sice trval jen necelé 2 roky. Kvůli tomu, že máme ale spolu dceru, se mi EX snaží od rozchodu přes dceru mstít a deptat mne dál. Snažím se tomu nepodléhat, pracuji se sebou na všech možných úrovních, ale vždy, když udělá scénu přímo před dcerou (ač se tomu snažím max.bránit) anebo zjistím z vyprávění či obrázků dcerky, že dceru deptá už taky, nedává jí léky a ignoruje léčbu a nedává mi o ní vůbec zprávy když je u něj dlouho, tak mám o dceru obrovský neřiditelný strach. Někdy mne z toho zachvátí až zimnice, či nachlazení nebo teď nedávno mne sklátila na několik týdnů i horší nemoc. EX si vzal totiž pomstu a deptání jako celoživotní náplň a protože chce navzdory svému násilnému chování střídavku a soud mu je jako policajtovi nakloněn, vím, že to bude kvůli tomu pokračovat dál a nevím, jak se tomu strachu o dceru postavit. O sebe se podle mne nebojím, dokonce mi hodně pomohl seminář sebeláskový :-) ale o dcerku, o tu se prostě děsně bojím, protože vím, jak se kdysi choval ke svým synům, kteří ho nyní nesnáší…

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Dobrý den Věro,
      uf, uf, to je mi líto.
      Mám dojem, že to je na hlubší řešení. Tipy z online vysílání máte, nemám na takovou situaci žádný extra trik. Ale mám spíš dojem, že je to ještě na další řešení situace – aby dcerka nebyla ve střídavé péči, i když je soud nakloněn, tedy více se posilnit a bojovat za to, aby nebyla tolik pod vlivem deptajícího otce. A spojit to také s tím vyšším pohledem na věc – že si to dcerka také vybrala, tedy nemyslet si, že Vy to teď musíte vše zachránit, nevytvářet si ještě další stres skrze sebeobviňování.

      Obvykle takové typy partnerů dostanou do života lidí příliš vstřícní a příliš tvární, co se nechají zastrašit, nebo ztrácejí svou sílu, když na n někdo tvrdě nastoupí. Tak je to jistě signál pro Vás, celkově se vnitřně posílit, více bojovat, stát za svým, nebát se prosadit. Tím se celkově bude měnit Vaše vyzařování. A časem mít také partnera, který je skutečnou oporou ve Vašem životě

      Moc držím pěsti, kontaktujte psychoteprapeuta, případně sociálku, soud a zkuste situaci znovu řešit.
      Zravím Lucie

  5. Jana napsal:

    Dobrý večer, pracuji se svým strachem již asi 13 let. Byla jsem vychovaná jako úzkostné dítě co muselo poslouchat. Ve 20 letech se mi objevily panické ataky. Naučila jsem se s nimi pracovat a velmi děkuji a úžasný seminář o strachu a Lucčiny meditační nahrávky o strachu. Velmi mi to pomohlo. Mám problém, že pokud se děje něco s mým tělem, mám hrozný strach, co se bude dít. Už se mi stalo podruhé, že mi v květnu otekly víčka, pak se udělala atopie, a měla jsem strach, že se to objeví i jinde, a co když to nezmizí a už jedu myšlenkama. Tentokrát to trvá už 8 měsíců. objevilo se to i jinde na těle, přišla chřipka, angína, a začaly se nabalovat nemoci. Trpím takovou sebekontrolou. Co když. A tím se stresuju a jsem čím dál víc úzkostnější. Odmítla jsem brát léky na alergii, žádnou mi ani nenašli. Nemám ráda cokoliv v těle co nemám pod kontrolou. Už v sobě bojuju i s tou vírou, že bych to mohla ovlivnit, že jsem si to vše způsobila svým myšlením, a že i já sama to dokážu změnit. Že je to vlastně nemoc, že to vzniklo někde venku a může pomoct jen doktor. Jenže ani ten mě neuklidnil. Nenašli mi vůbec nic. Mám exém, oteklé oči občas, krev nádhernou, alergii žádnou a přesto problémy a to mě děsí. Děkuji.

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Dobrý den, Jano,

      sama asi cítíte, že je to uměle vyrobený problém. Vyrobený právě tou kontrolou a ničím jiným.
      Doporučuji nahlížet na svůj problém z výšky, jak to navrhovala Tereza, nahlížet na své drama z odstupu, jak jsem to doporučovala já a doporučuji meditační nahrávku Uvolňování se do strachu – pouštění se větve nad řekou v programu Přijímám svůj strach, nebo v audio setu Pro klid v duši.
      Tato nahrávka je o pouštění kontroly.
      Dále doporučuji v běžných životních situacích pouštět kontrolu, nechávat se překvapit, nechávat věcem volný průběh a tuto analogii pak používat i ve vztahu k tělu.
      Co je tak hrozného, že máte oteklá víčka? Nikdo neví, odkud to pochází, tak je nechte oteklá a žijte dál. Tělo si často dělá, co chce a není na to žádná odpověď. Vždyť ani nevíme, čím se to děje, že bije srdce v pravidelném rytmu, děje se to samo. Nechte tělo v klidu dělat, co potřebuje a věnujte pozornost něčemu jinému, když Vás přepadne kontrola.
      Zdraví Lucie

  6. Eva napsal:

    Mám strach, že když nebudu hodná holka, že mě nikdo nebude mít rád. Mám strach se projevit, protože mě okolí podrobí kritice. A když už se zadaří a já se projevím a když se hodně daří a okolí to příjme, podrobím se sama takové kritice, že mi je z toho zle. Děkuji za odpověď.

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Dobrý den Evo,
      Jen snad napíšu, že strach, o kterém mluvíte, je běžný a častý a kdo ho má, potřebuje jít do té výzvy, že zjistí, že se nic hrozného nestane, když přestane být hodný. Někdo vás jistě přestane mít rád a někdo začne. Je načase jako dospělý člověk sebrat odvahu a z těchto dětských strachů se praxí postupně vymanit. Sebekritika časem také odezní, když budete pokračovat dál. Jediný „problém“ je ten, že se necháváte strachem/kritikou/sebekritikou zastavit, místo abyste se autenticky projevovala dál, nic jiného problémem není.
      Zdraví Lucie

  7. Lucie Kolaříková napsal:

    Jak odlišit škodlivý strach od zdravé intuice při rozhodování?

    Příklad: V novém zaměstnání je toho strašně moc nového. Dostaví se pochyby, zda tam zůstat, jak to ve zdraví přežít a nevyhořet (pracovní doba 12 hodin + dojíždění). Jak odlišit strach, který brání jít mimo komfortní zónu, od zdravé intuice, která chrání zdraví člověka.

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Dobrý den,

      zdá se mi, že tohle nní o strachu, ale o tom, jak si vůbec nastavit své priority. Je pro Vás 12 hodin práce + dojíždění zkombinovatelné s jinými životními částmi (rodina, dům, dovolená, zdraví, apod.)?
      Nebo se jednalo o krátkozraké rozhodutí typu „aspoň že mám práci“? Zkuste sama sobě odpovědět, jak to je s Vašimi prioritami. A jinak rozhodování se často dá postavit jen na zkušenosti, často se nedá přešlapovat na startovní čáře a najít správnou odpověď pro celou cestu, která nás čeká, když se vydáme nějakým směrem.
      Často je třeba se rozhodnout, skočit do toho a učit se. A nic špatného se neděje, není třeba znát odpovědi předem.

      Program Přijímám svůj strach obsahuje právě pěkný rozbor tématu rozhodování a dává doporučení, jak se k rozhodování postavit.
      Zdraví Lucie

  8. Katka napsal:

    Dobrý den,
    zajímalo by mě, jakým způsobem se dá strach kontrolovat tak, aby se z něj nestal rozjetý vlak, který člověka převálcuje a úplně rozdrtí?

    Můj největší strašák se momentálně jmenuje nikdy-se-nic-nezmění. Je to naprosto irelevantní a iracionální obava (život samotný je přece změna), ale mám pocit, že ať dělám, co dělám, vždycky jen oběhnu kolečko a skončím tam, odkud jsem vyšla. Nedávno jsem byla na úžasném semináři, který mi hodně dal, a kde se ve mě něco pohnulo, nyní se ale pomalu začínají zase vkrádat ty ustrašené myšlenky, že všechno to bylo jen dočasné a já ve skutečnosti akorát začínám další ze svých koleček. Ráda bych to zastavila dřív, než se to zase rozjede dolů..
    Děkuji.

  9. Lucie napsal:

    Dobrý den, asi 5 měsíců trpím panickou poruchou. Mám hrozný strach z věcí,které se mi dějí. Především z toho,že z nich umřu. Brnění v hlavě, divné myšlenky. Někdy se to nedá ovládnout. Léčím se bez léků meditací a naam jogou.

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Dobrý den Lucie,

      jistě jste si z vysílání mnoho vzala, o panických atakách bylo řečeno hodně. Pokračujte v tom, co děláte. Nebo zajděte i na můj seminář Mozek jako Buddha – Léčení stresu a strachu, ale i online program přijímám svůj strach přináší důležité informace i všímavosti a jak zaměřovat pozornost (kromě jiného).

      Zdraví Lucie

  10. Alena napsal:

    Milá Lucko, prosím o radu. Trpím na panické ataky, často musím sáhnout pro antidepresiva, mám zažívací potíže a sklon k sociální fobii. Omezuje mě to v cestování, letos jsem zrušila účast na všech plesech. Zkusila jsem lecos – jógu, dýchání, nechat myšlenky jen tak proplouvat, akupunkturu, čínskou medicínu, metoda EFT (byly vyhozené peníze) V případě ataku mi hluboké dýcháni vyloženě nedělá dobře. Dost sportuji a myšlenka sebepřijetí mi nedělá problémy, a to hlavně v mých „dobrých dnech“. Ale jinak ! -mám pocit, že se pro mě NENAJDE způsob jak si při ataku pomoct?
    Alena 42 let.

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Dobrý den Aleno,
      jak jsem už v povídání s ženami zmiňovala, zkoušet všechno, nepomáhá. Vzít si 1-2 metody a praktikovat pravidelně., do hloubky, to pomáhá. Vše, co píšete, ve skutečnosti pomáhá. Ale zřejmě ne tak rychle a intenzivně, jak byste si přála. Ale to je právě ten fígl – prostě pokračujte v tom, co znáte a přestaňte hledat a nechte čas, ať pomůže.
      Vypnout to nemůžete, tlakem se toho nezbavíte. AŽ to začne polevovat, tak díky tomu, že jste rozvinula nějaké nové schopnosti – trpělivost, vhledy, nová uvědomění. Zatím se zdá, že ty úžasné techniky (včetně EFT) praktikujete jen proto, abyste se zbavila paniky. Ale ony fungují jen, když je praktikujete se záměrem vnést do života něco přínosného.
      Zdraví Lucie

  11. Lucie Kolaříková napsal:

    Dobrý den, zajímalo by mě, jak se vypořádat s trémou. Při práci s klientem se mi roztřesou ruce, což on vidí, drtí mě strach z nepřijetí, z nerespektování, z možného útoku a následného ponížení. Strach tohoto typu mě provází celý život, bude mít kořeny v dětství. Knihu Učebnice sebelásky již mám, již jsem prošla obrovskými změnami, ovládání strachů je to, co by mě moc pomohlo. S přátelským pozdravem Ema

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Milá Emo,
      ano, je to pravděpodobně z dětství, ale není to důležité, odkud to pochází. K trémě jsme mluvily v 1.díle, konkrétně Zuzka se k ní vyjádřila.
      Moje osobní 3 tipy, jak jsem se vypořádávala s trémou:

      1. připravit se na vše, v čem se necítím jistě
      2. nekoukat na to, jak u své prezentace/přednesu/vystoupení vypadám (třas, pot, rudnutí, apod.)
      3. jen říct a sdělit, co říct a sdělit chci a naplnit tím důvod, proč tam jsem.

      Těmito třemi kroky se učíte soustředit na to podstatné – sdělení.
      Když toto budete procvičovat (stále opakovat), trémy se zbavíte a postupně odpadne bod 1 (důkladná příprava) a 2 (velká tréma a její projevy) a zůstane jen bod 3 (sdělíte, co chcete sdělit).

      Zdraví Lucie

  12. Veronika napsal:

    Dobrý den.
    Mívám strach o mé nejbližší (manžel a dcera). Někdy mám o muže takový strach, že chodím jen nervózně sem a tam, nejsem vůbec stavu se na nic soustředit. Jsou to takové reálné strachy tipu: bude mít bouračku (on není ridič), někdo ho přepadne, ocitne se na špatném místě ve špatný okamžik.. o dceru mám největší strach, že jí zaskočí jídlo. Je jí přes 2 léta. Když ji můj bratr vzal na výlet, tu dobu, než přijeli autem na místo, jsem byla úplně mimo. Zase strach z bouračky. Bratrovi důvěřuji. Jsem sama řidička a nemám s tím nejmenší problém. Když to píšu, připadám si divně, jakoby to ani nebyla pravda.. Nejsem jinak extrémně úzkostná. Záleží hodně také na psychickém rozpoložení. Když mám tyto stavy, nezapomenu si nikdy připomenout, že těmito myšlenkami to akorát přivolám. To mi často také moc nepomůže.
    Zajímal by mě také Váš názor na spojitost těchto strachů s minulými životy.
    Děkuji a omlouvám se za tak obsáhlý dotaz.

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Dobrý den Veroniko,

      Vaše strachy spadají do těch imaginárních, odehrávajících se ve fantazii. Klidně mohou souviset s minulými životy, nemůžeme nic vyloučit, ale v životě každého člověka jde o to, aby zvládal své „teď a tady“ nezávisle na minulosti. V online semináři jsme mluvily o tom, jak se zpřítomňovat, zazdrojovat, jít do nadhledu a další postupy.
      Žádný tento postup není pro člověka, jehož systém má navyklé reagovat strachem, trvalý, alespoň zpočátku ne. Takže je třeba opakovat pokaždé, když strach přijde a hlavně neházet flintu do žita ve smyslu „mně to nefunguje“. Ono to funguje, ale často ne hned a podle představ zkoušejícího.
      Pokud máte doplňující otázku, napište sem.
      Zdraví Lucie

  13. Alena K napsal:

    V důsledku pokročilé RS jsem upoutaná na inv. vozík,stará se o mne kamarádka,protože nezvládám sama ani základní úkony. Před několika lety jsem prošla panickou úzkostnou poruchou a již mnoho let lépe nebo hůře zvládám různé strachy, týkají se většinou toho,co se mnou bude dál …kdo se o mne postará a kam se poděju,když nejsou pečovatelé ani vhodná zařízení. Chci se teď ale zeptat na to, jak zpracovat strach, který je vázaný na velké fyzické bolesti, kdy oddělit mysl-strach od ohniska fyzické bolesti, třeba břicha nebo celého těla, je prakticky nemožné. Utrpení se tím znásobuje a je to pak velmi těžké. Děkuji za odpověď.

  14. Jana napsal:

    Dobrý den,
    zajímalo by mě, jak pracovat s iracionálním strachem ze zklamání sama ze sebe. Zjistila jsem, že nejsem schopná pustit se do věcí, které jsou pro mě důležité a které by pro mě měly zásadní význam. Radši žiju s pocitem, že jsem to nezkusila a čili neuspěla jsem, než abych se vrhla na to, o čem léta sním a čelila pravdě, že to nezvládnu nebo v tom nejsem dobrá.
    Moc děkuji a těším se na vysílání!

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Dobrý den, Jano,
      věřím, že večer přinesl k tomuto tématu mnoho inspirace, tiším, že Tereza a já jsem mluvily obsáhle o strachu ze zklamání sama ze sebe, také padlo téma upadání do oběti, která skládá ruce do klína. Pokud máte ještě doplňující otázku, napište sem.
      Zdraví Lucie

  15. Danielleee napsal:

    Dobrý den, Lucko, můj dotaz zní: Jak pracovat a zbavit se panických atak? Je to moje aktuální téma, zhruba od října minulého roku. Peru se s tím bez léků (tedy bez AD, byť lékařem doporučovaným řešením), učím se strach přijímat a pracovat s ním, poznávat ho, nicméně někdy je to šílené, paralyzující a přichází to ve vlnách…. Někdy je líp, někde hůř… a říkám si, jestli existuje něco – nějaký tip, přepnutí mozku, jak to zastavit, respektive, aby už vůbec v této velké míře nepřišel…. Vím, že s tím máte své osobní zkušenosti…. Chodím na jógu a nepravidelně medituju.

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Dobrý den,
      snad bylo téma během večera nakousnuto, osobně jsem mluvila o panických atakách hodně.
      Speciálně by mohl pomovi živý seminář Mozek jako Buddha – Léčení stresu a strachu, kde se celý vnitřní systém přeprogramovává na pocity bezpečí, hojnosti a lásky.
      Je to ale začátek, je třeba pak dál meditace praktikovat (dostanete k semináři). U panické poruchy je třeba počítat s dlouhou cestou.
      Zdraví,
      Lucie

  16. Lucie napsal:

    Pomáhají při panické poruše Oshovi meditace? Nemohou být příčinou vzniku panických atak ? Děkuji.

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Dobrý den,
      jako každá silná metoda, která pracuje s emocemi a vnitřními stavy, mohou vést k jednomu i druhému, je třeba vyzkoušet. Dlouhodobě jsou však spíš posilující pro psychiku. Nedoporučuji však praktikovat samostatně bez zaučení někým zkušeným, kdo u toho párkrát je a zodpoví otázky, které se při meditacích vyskytnou. Musíme se totiž učit chápat své tělo a jeho procesy a přestat mít strach z toho, co v nás tak silné meditace vyvolají a jak mocně na ně můžeme reagovat.
      Zdraví Lucie

  17. Lucie Kolaříková napsal:

    Dobrý den, Lucko, využívám možnosti zeptat na něco konkrétního z tématu dnešního webináře – o strachu, který budu sledovat. Jak pracovat a zbavit se panických atak? Je to moje aktuální téma, zhruba od října minulého roku. Peru se s tím bez léků (tedy bez AD, byť lékařem doporučovaným řešením), učím se strach přijímat a pracovat s ním, poznávat ho, nicméně někdy je to šílené, paralyzující a přichází to ve vlnách…. Někdy je líp, někde hůř… a říkám si, jestli existuje něco – nějaký tip, přepnutí mozku, jak to zastavit, respektive, aby už vůbec v této velké míře nepřišel…. Vím, že je to na dlouhé téma a chci být stručná, proto se nerozepisuji více. Vím, že s tím máte své zkušenosti…. Tak kdyby večer vyšel čas nakousknout i toto….budu ráda.

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Dobrý den,
      snad bylo téma během večera nakousnuto, osobně jsem mluvila o panických atakách hodně.
      Speciálně by mohl pomovi živý seminář Mozek jako Buddha – Léčení stresu a strachu, kde se celý vnitřní systém přeprogramovává na pocity bezpečí, hojnosti a lásky.
      Je to ale začátek, je třeba pak dál meditace praktikovat (dostanete k semináři). U panické poruchy je třeba počítat s dlouhou cestou.
      Zdraví,
      Lucie

  18. Jana Sedláčková napsal:

    Dobrý den Lucko,
    ráda bych se zeptala, jak se zbavit panicke poruchy? Diagnostikovali mi ji před 15 lety a nikdy jsem se s tím nelecila, ani nebrala antidepresiva. Vždycky jsem to nějak přešla. Teď je mám ale často, dá se říci denně, a s tím se nedá normálně fungovat. Před necelým rokem jsem se nechala zasvetit do reiki 1 a 2 a myslím, že to byl ten okamžik, kdy mi začaly ataky více.
    Děkuji za odpověď a za práci, kterou děláte, i když teprve začínám.
    Jana Sedláčková

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Dobrý den Jano, k panickým atakům bylo v 1. díle řečeno mnoho, doporučuji Vám si to poslechnout.
      Ve Vašem případě, když mluvíte o Reiki a zhoršení stavů, mě napadá, že je to z nedostatečného uzemnění, spojení se sebou, ale že někam možná „odlétáte“. Strach často souvisí s tím, že nejsme pořádně u sebe a v těle. Zuzka, tereza i já jsme dávaly řadu tipů, jak se zpřítomnit a spojit s okamžikem tady a teď v realitě, jako prostředek ke zvládání strachu – který je obvykle něčím abstraktním a vykonstruovaným.

      Zdraví Lucie

  19. Lubomír napsal:

    Mám strach z letadla – létání – z výšek a mám letět za nedlouho letadlem na dovolenou. Nevím, zda jsem neudělal chybu, že jsem si objednal takovýto zájezd. Co s tím???

    Děkuji za radu od a přeji příjemný zbytek dne.

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Dobrý den Lubomíre,

      můžete zrušit let. Můžete však také letět a v letadle si raději nesedat k okénku a nedívat se dolů, ale naopak věnovat čas třeba dýchání, vědomému rozpouštění napětí v těle, takže se uvolňovat a rozpouštět do sedadla pod vámi. Také si předem můžete přečíst statistiky o tom, jak bezpečné je létání oproti jízdě autem a jinými dopravními prostředky. Také můžete rozvíjet nadhled ve smyslu, že to opravdu nemůžete kontrolovat a je třeba důvěřovat a můžete se rozvzpomenout, kde všude v životě nemáte kontrolu a musí postačit vaše důvěra – a je to tak pro vás v pořádku!
      Strach z letu znamená – laicky řečeno – že jste si jen „hodil“ svůj strach na nějaký objekt, ale nic to nevypovídá, není to tak významné, jen Vaše mysl se toho chytila. Kdybyste si chtěl opravdu hrát, mohl byste se se strachem domluvit, aby se na dobu letu přemístil třeba na pavouky, a pokud na té dovolené budou pavouci, tak strach zase můžete poslat na letadlo a výšky. Je to hra, spíná se při tom Vaše dětská část a hra vždycky aspoň trochu uvolní a pobaví. A jinak co se výšek týče, je dobré se s nimi konfrontovat – postupně, takže budete zvládat stále větší výšky a třeba za doprovodu blízkého člověka, který Výs podrží, kdybyste se necítil dobře.
      Rozšiřovat si takto komfortní zónu do výšky. A létáním si můžete rozšiřovat komfortní zónu na letadlo a létání.
      Ať se Vám to daří,
      zdraví Lucie

  20. Lucie Kolaříková napsal:

    1. Ako bojovať so strachom, keď máte pocit, že niečo sa fakt nepodarí, je zbytočné ap., aj keď objektívne by to nemuselo byť až také nemožné, ale Vy máte proste strach odhodlať sa k akci?

    2. Čo robiť, keď Vás strach úplne paralyzuje?

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Dobrý den,
      tady vidím v jádru jasně téma sebevědomí, sebedůvěry, sebelásky a strach jen jako důsledek, nebo doprovodný jev. Když si člověk nevěří, nebo nevěří, že jsou mu okolnosti nakloněny, tak mívá strach, svět není úpkně bezpečné místo, člověk to nemá lehké, neví…

      Takže doporučuji vzít to za konec sebelásky, dodávat si sebedůvěru a odhodlávat se stále více ke konkrétním akcím. Tím také budete získávat praxi, zkušenost, zažívat úspěchy, které potěší a neúspěchy, které posilní. Zvýšit sebevědomí a akce jsou jediné dva prostředky jak se v sobě a ve světě začít cítit bezpečně a zažít sebe jako kompetentního člověka. A když se člověk cítí kompetentní a cítí, že je mu svět nakloněný, tak se nemá čeho bát.
      Zdraví Lucie

  21. Lenka napsal:

    Mám velký problém s ponocováním a s náměsíčností. Chodím strašně pozdě spát, i když jsem unavená, pořád večer něco dělám, i když je to třeba jen koukání do internetu. Ráno pak nejsem schopna vstát, často přijdu pozdě do práce, dobíjím se kofeinem, abych vydržela, ale večer stejně nejdu spát dřív. V pátek bývám totálně vyšťavená. Poslední dobou, když jsem řešila svůj problém s chozením pozdě, se to ještě zhoršilo. Dívala jsem se do sebe a přišla mi odpověď, že se bojím něčeho, co je ve tmě, úplně jsem viděla, jakoby se tam v té tmě něco schovávalo. Možná s tím souvisí i to, že v noci bývám náměsíčná. Nejen že mluvím ze spaní, ale často mám tak živé sny, že „musím“ vyskočit z postele, protože „na mě něco padá“ nebo „mi někdo ubližuje“, a tak to jdu nějak „vyřešit“ – utíkám pryč, kopu kolem sebe nebo prostě jen seskládám knížky z poličky nad postelí, aby se na mě nezřítily. Toto se děje častěji při úplňku nebo když mi svítí víc světla do postele, třeba pouliční lampa. Připadám si jako blázen – proč se tohle všechno děje? Čím dál tím více mám pocit, že to souvisí s nějakými strachy…

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Dobrý den Lenko,

      spánkové vzorce a nápěsíšnost je třeba spíš probrat zatím s odborníky na spánek. Zkuste se poohlédnout po spánkové laboratoři, po pracovišti, kde si vás nechají na pozorování a vaše spánkové vzorce monitorují. Celý ten průběh může napovědět víc, co s tím.

      Lucie

  22. VL napsal:

    Zdravím vás, krásné ženy. Mám otázku. Jak se dá rozeznat strach a intuice? Zažila jsem nedávno velice nepříjemný večer plný strachu o život mého pětiletého syna. Odjel autem s mými rodiči a já jsem měla tak veliké nutkání jet za nimi, dohonit je, zastavit je. Moc jsem se bála, že se stane nehoda. Asi půl hodiny jsem bezradně a v slzách se snažila rozpoznat jestli je to intuice a mám ihned volat našim, aby zastavili a jet si pro syna, nebo jestli jen blázním. Nakonec jsem se rozhodla to odevzdat. Ale úleva byla jen částečná. Pak jsem dostala zprávu, že jsou v pořádku. Stejně jsem ale strach cítila dál. V menší intenzitě jsem ten strach potom zažívala téměř pokaždé, když syn někam s někým jel. S rodiči, s jeho tátou…. Pořád tento strach mám, naštěstí už jen trochu, nebo jsem se naučila s ním žít? Mám vůbec strach ze smrti, z vlastní a ze smrti mých blízkých. Pravda je, že na podzim zemřela moje dost blízká kamarádka. To se mi toto téma otevřelo… no, je toho hodně, co bych mohla sdílet… Hlavní otázku bych nechala tu, která mě napadla jako první při vašem online povídání: strach X intuice, jak se naučit toto rozeznat… ? Děkuji. A je to velmi příjemné vás vidět a poslouchat, díky.

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Dobrý den,

      upřímně nevím, není na to žádná rozpoznávací metoda. Napíšu i toto: nikdy nevíte, kdy by to mohlo být dobré, aby se něco druhým lidem stalo, ať to zní jakkoli nepřijatelně.
      Především když zažíváte od tohoto silného okamžiku strachy o syna častěji, zřejmě nepůjde o intuici, ale že se spouští strach. Tereza ve vysílání mluvila o strachu o své děti a jak s ním pracuje. A ještě závěrem vřele doporučuji seminář Univerzální zkušenost u Alana Lowena, víkendový seminář, kde se setkáte se svou vlastní smrtí. A pak už se nemáte čeho bát, když zjistíte, že je to krásné.

      Srdečně zdravím,
      Lucie

  23. Blanka napsal:

    Dobrý den. Mám obrovský problém dodělat autoškolu, bojím se jet rychleji a hlavně se bojím zkoušky, kdy budu auto ovládat už jen já, nebude mě nikdo jistit, mám strach spoléhat na sebe. A tak to mám možná s celým životem, vždy špatný výběr partnera, který byl nakonec vždy obrazem mého sobeckého a nelítostného otce. Rozvedla jsem se. Odešla jsem od manžela po prvním fyzickém napadení. V dětství jsem si slíbila, že bití nikdy tolerovat nebudu a taky netoleruju. Ale je to můj jediný mantinel, jinak psychycky na sobě nechám štípat dříví. Nebojím se rvát za moje děti. Jen za sebe sama nějak neumím bojovat, všichni jsou přednější…Nechápala jsem jako dítě jak může být máma hluchá k tomu, že mě otec týrá, že je laxní a nic nedělá a zařekla jsem se, že taková nikdy nebudu. Takže paradoxně odejít od násilníka se nebojím, ale psychycký nátlak mě k odchodu jen těžko vyburcuje, snesu toho až moc.
    Nutno asi podotknout, že celé mé dětství bylo prožito v denodenním strachu vlivem otce.
    Je vůbec možné se zbavit strachu, který už je tak zadřený pod kůži?
    Děkuji za případnou radu.

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Dobrý den, Blanko,

      popisujete vnitřní rozpoložení týrané ženy. Popisujete ale také, že už věci děláte jinak než Vaše maminka, a jste o kus dál. Tak si jen dopřejte čas, zkrátka máte větší náklad, kterého se potřebujete postupně zbavit.
      Tématem se nezdá být primárně strach, ale nízké sebevědomí, málo sebedůvěry – tedy souhrnně téma sebelásky. Uvidíte, že se sebeláskou mnohé strachy včetně z autoškoly odezní. Ale dejte si čas, buďte se sebou trpělivá a k sobě hodná.

      Zdraví Lucie

  24. Verča napsal:

    Dobrý den, chtěla bych Vás moc poprosit, jestli byste mi mohla doporučit něco podobného co vedete vy, píšete na OCD? Strašně se mi líbí jak pomáháte, radíte. Děkuji za Vaši odpověď. Verča

  25. Lucie Kolaříková napsal:

    Po rozvodu prvního manželství se u mne objevil strach z opětovného neúspěchu – mého špatného výběru, že opět něco udělám špatně. Tento strach mne ovlivňuje i v současném vztahu, navíc jsem prodělala mimoděložné tehotenství a tento další zážitek prohloubil mé obavy. Jak pracovat sama se sebou při takovýchto životních situacích? Předem děkuji za radu.

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Dobrý den, v 1. dílu jsme mluvily o vracení mysli do přítomnosti, tady a teď.
      Strach, kterému podléháte souvisí s minulou zkušeností (dvěma minulými zkušenostmi), tedy nejste v přtomnosti. Pokaždé, když to přijde, soustřeďte se na dech, uzeměte se, uvědomte si, kde právě jste a co je práve současná realita. Takhle svou mysl procvičujete ve všímavosti a stává se Vaším nástrojem, namísto abyste byla Vy jejím otrokem. Také můžete vyzkoušet metodu nadhledu – všecho, co píšu, bylo v 1.webináři.
      Jinak dlouhodobě doporučuji pěstovat sebelásku, pomáhá povznést se nad pochybnosti a přijmout, že tak jak jste, jste ok a tak, jak je vše ostatní, je také ok.
      Lucie

  26. Lukas napsal:

    Ahoj,

    Ziju pomerne zdrave (pohyb, kvalitni strava) ale i tak me postihla nemoc.

    Leceni bylo dosti strastiplne. Cca 4 mesice pravidelne (bolestivejsi) prohlidky u lekare, (ale jsou asi i horsi), co tyden potreba si vyjednavat v praci volno (sef je velmi vstricny, ale i tak je me to blbe, si brat porad volno k lekari, protoze ostatni pracovnici chodi regulerne). Hrozi i operace s 2 mesicni pracovni neschopnosti a pripadnymi omezenimi ci komplikacemi po zbytek zivota. K teto nastesti zatim nedoslo, ale v budoucnu muze mozna stejne dojit. Cele je to dost narocne na psychiku.

    Nyni je situace o neco lepsi, nicmene problemy se muzou kdykoli vratit. Z cehoz mam nejvetsi strach. Od leceni ziji v podstate v pravidelnych obavach a strachu, spatne spim, z obav ze se situace bude opakovat a zacne to cele na novo, pripadne zda situace nebude priste jeste horsi, napr. operace s naslednymi zivotnimi omezenimi.

    Jak se vyporadat v takovych pripadech se strachem a psychikou? (Mam cd sebelaska i Prijimam svuj strach, ale v tomto vaznem pripade moc neucinkuji.)

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Milý Lukáši,

      čtu Vaši otázku už po několikáté a jediné, co mě vždy napadne je, že ta nemoc, pracovní neschopnost a výpadky z práce mají svůj smysl. Je možné, že jste nějak přetížený, máte nechuť z práce – jako takové, nebo konkrétně té Vaší? Je něčeho na Vás moc?
      Pak také ten druh onemocnění a operace a možné následky mají svou vypovídající hodnotu, já nevím, o co se jedná. Ale stálo by za to zjistit psychologickou příčinu těchto nemocí (autor Ruediger Dahlke se tím zabývá), např. můžete navštívit dr. Hnízdila, či jiného lékaře zabývajícího se souvislostmi mezi tělem a psychikou. K čemu by Vám ta nemoc mohla sloužit?
      Nemoc Vás může vést k tomu, že máte změnit směr v životě, něco dělat jinak a to Vy nechcete, chcete se vrátit tam, kde jste a nevidíte případný „problém“ ve Vašem životě, ale vidíte ho ve své nemoci. Ale co když je ta nemoc naopak vysvobozením?

      Strach vidím až jako druhotné téma vycházející z bezmoci a také je přirozené mít strach o své zdraví. Přijetí bezmoci a nemožnost kontroly a naopak nutnost se odevzdat – to také přináší osvobození od strachů.
      Zdraví Lucie

  27. Pavla napsal:

    Děkuji za spoustu rad prvního semináře. Jsou použitelné, když je člověk sám. Ale co když se mi to děje na veřejnosti?? Mám problém mluvit před lidmi, malém i větším počtu, pokud mluvím před někým, koho jsem si „zaškatulkovala“, že je důležitý… Vím, že to souvisí s tím, že si nevěřím, nemám se ráda a nevěřím, že by si o mě někdo mohl myslet, že jsem chytrá… a to přestože jsem už ušla kus cesty a jsem na poměrně významném postu a nyní mám postoupit dál… Je to tady znovu, zase se přesvědčuji, že to zvládnu apod. … ale mám vystoupit před lidmi, poměrně často – strach se na mě projevuje docela viditelně – zrudnu tak, že vypadám na kolaps, třepe se hlas. Co může pomoct tady??

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Milá Pavlo, v jedné z odpovědí níže píšu 3 body, jaka pracovat s trémou.

      Metody popsané v 1.dílu naprosto nejsou jen pro samotu. Kdykoli se můžete uzemnit, dívat se na sebe z nadhledu, dívat se na sebe z odstupu, rozhlédnout se kolem sebe a uvědomit si realitu, kdykoli si můžete představit, jak se pouštíte větve a padáte do uvolnění a řeky života, kdykoli se můžete zasoustředit na dech. Jen je dobré to procvičovat nejprve o samotě, aby pak fungovaly i venku mezi lidmi, když je hodně dalších rušivých faktorů. Ale většina metod se dá využít kdekoli a kdykoli.
      Takže doma trénujte a v práci testujte stále dokola, dokud to nebude fungovat. A ještě jeden tip, když jste si někoho zaškatulkovala jako důležitého – představte si ho v tu důležitou chvíli, jak ráno vstal z postele, krknul si, vysmrkal se a sedí celý rozcuchaný na záchodě a tlačí. Nebo je nahý. Nebo jako malé dítě. To pomůže sundat si ho z toho vykonstruovaného piedestalu a vidět jeho obyčejnou a lidskou podstatu.

      Zdraví Lucie

  28. Alena napsal:

    Dobrý den Lucko, moc děkuji za první díl semináře. Dal mi schopnost zjistit jaká životní zátěž způsobila část mých ataků. A chtěla bych podotknout, že jsem zažila lecos a že je rozdíl mezi atakem, který přijde v noci doma a atakem, který zaútočí před lidmi. Kde jsem se neposunula je oblast – schopnosti rozpoznat co mi můj strach chce říct, nic nevnímám, rozhodně nemůžu mluvit o nějakém „drahokamu v baťužku“. Jak si pomoci, aby na konci mého strachu byl nějaký pozitivní závěr . Děkuji. Alena

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Dobrý den Aleno,
      drahokam v baťůžku zkrátka ještě potřebuje čas, ještě ho nevidíte. My nemluvily o tom, že na konci každé ataky najdeme drahokam, ten se zjevuje pomalu a postupně třeba po letech. Uspěchat se to nedá. Vy ho zkrátka ještě nevidíte a zkrátka ještě nevíte, k čemu to celé. Tak jen pokračujte dál a v pravý čas budete chápat i své vnitřní souvislosti a ty drahokamy.
      Zdravím, Lucie

  29. VL napsal:

    Mám strach, že uvidím nebo se nějak jinak setkám s nějakým duchem, s nějakou „nadpřirozenou “ bytostí. Jsou období, kdy se mi to „zhorší“, pak třeba zase půl roku mám klid. Teď jsem se dozvěděla, že jeden můj známý spáchal sebevraždu. Ve dne na něj trochu myslím se soucitem a tak… V noci mě ovládne strach, že mě přijde kontaktovat… zatím mi pomáhá, když zaměstnám svoji pozornost něčím jiným, nechám si rozsvícenou lampičku celou noc, puštěné rádio a pod… Ale z minulé zkušenosti se bojím, že by se strach mohl stupňovat. Děkuji.

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Dobrý den,

      nemám žádnou zkušenost s duchy a nadpřirozenými bytostmi, jistě by stálo za to kontaktovat někoho, kdo tuto zkušenost má a pomůže vidět souvislosti. V mé realitě totiž nad takovým strachem jen krčím rameny, nevím, jestli to existuje, zároveň mám dojem, že pokud ano a někdo přišel, tak od něj neočekávám žádný špatný záměr (bydlím 20 metrů od hřbitova na samotě za vsí). Věřím v různé dary a možná nějaký máte, tak by mohl pomoci někdo, kdo s takovým darem už pracuje a už ho přijal. Na mě to v tuto chvíli však působí podobně jako strach o syna zmíněný níže – imaginární, neopodstatněný, vycházející z nějaké víc bojácné psychiky.

      Takže kontaktovat někoho, kdo pracuje s duchy, by mohlo být zajímavé, ale zároveň zaměstnávání pozornosti, jak to děláte, j také dobré. A ta Univerzální zkušenost – setkání s vlastní smrtí ještě jednou doporučuji.

      Zdraví Lucie

  30. Sarka napsal:

    Dobrý den,
    prosím o info, jak se vypořádat se strachy a úzkostí vyvolanými z důvodu zdravotních potíží a vystavení dlouhodobým omezujícím bolestem, které se v čase i zhoršují. Jak nepropadat strachu z toho jak to bude vypadat dál a jak s tím člověk zvládne dál fungovat a žít.
    Jak se člověk může zklidnit a harmonizovat aby se podařilo odstranit onen zdravotní problém a vlastně příčinu těch bolestí, když se to dlouhodobě (roky) nedaří a problém se spíše stále zhoršuje a s ním narůstají i strachy z toho, co dál. Sama ta fyzická ( tělesná) bolest je vlastně trvalý stres.
    Děkuji

  31. Lucie Kolaříková napsal:

    Odkaz z vysílání s muži na Rejection Therapy (terapie odmítnutím).
    Například zde:
    http://zeny.e15.cz/clanek/bavim-se/terapie-odmitnutim-kolik-ne-snesete

  32. Lucie Kolaříková napsal:

    Sdílení Dáši: O fóbiích obecně
    Kdysi jsem řešila téma fobile z výšek a z cestování letadlem. Terapeutka mi řekla, že začátek je v nějakém problému a když se nevyřeší, tak se časem z nevyřešeného problému stane fóbie. Kde to, čeho se bojíme, nám symbolizuje to, co bylo problémem a nebylo vyřešeno.

    Létání – strach versus odvaha
    Dost jsem o tom přemýšlela a došlo mi, kde je u mě zakopaný pes. Dvě z pilotních vět v mém dětství byly: „Naše Dáša bude něčím velkým.“ A hned vzápětí jsem v jiné situaci slyšela: „Ty střevo blbý, ty hajzle nevděčná“. Při troše fantazie je vidět, jak mě na jedné straně rodiče vynášejí do výšek a v zápětí mě sráží k zemi. Tohle mou dětskou dušičku hodně bolelo a rodičům vůbec nedocházelo, jak mi ubližují… Přehnané očekávání a přehnané zavrhování, vynášení do nebe a pak držkopád, opakovaně a opakovaně… Kdo by se nebál výšek, když pády tak hrozně bolí? Bylo důležité si uvědomit realitu a symboliku. Po této terapii jsem zvládla letět letadlem do Norska.

    Výtahy – strach versus odvaha
    Další byl strach jezdit výtahem. Podstatu problému jsem už věděla, ale stejně jsem do výtahu nevlezla… Jenže s přibývajícími roky a kilogramy se mi po schodech šlapat nechtělo. Tak jsem se naštvala s tím, že kdyby se bála nějaká moje kamarádka, tak jí budu velikou oporou, silákem, který ji ochrání. Tak mě napadlo, že jsem si jednu svoji ruku schovala do druhé. Ta uvnitř byla všechna moje slabost a strach. Ta druhá byla všechna moje síla a odvaha. A s tím jsem nastoupila do výtahu. Všechny moje síly ochraňovaly všechny moje slabosti a sláva, už jsem mohla jezdit výtahem. Asi půl roku jsem jezdila s jednou rukou schovanou ve druhé. Pak už jsem tuhle pomůcku nepotřebovala, tahle osobní ochrana se mi zvnitřnila.

    Horolezení – strach versus odvaha A do třetice další příběh. Bylo mi přes padesát, když jsem potřebovala začít chodit na horolezeckou stěnu – pomáhalo mi to překonat jednu rodinou tragedii. Vždycky jsem vylezla do tří čtvrtin stěny a pak hrozný strach a dál to nešlo. Mluvila jsem o tom s jednou koučkou a všimly jsme si, že když jí vyprávím, jak jsem se naučila létat letadlem a jezdit výtahem, jakou mám jiskřivou a silnou energii. Když jsem následující den přišla zase k horolezecké stěně, řekla jsem své kolegyni, která mě jistila, o svém plánu. Až budu v místě, kde se začnu bát, tak se zastavím a pěkně jí povyprávím, jak jsem překonala strach z létání a strach z výtahů… a uvidíme, co to udělá. Vylezla jsem do tří čtvrtin stěny. začala se bát, zastavila se a s chutí začala vyprávět, jak úúúžasně jsem zvládla letadlo i výtahy… Pookřálo mi srdce, tělo i mozek a než by kdo řekl švec, byla jsem nahoře až u stropu. Pak už to šlo samo, v myšlenkách i na stěně.

    Závěr
    Tohle vyprávění mi tady a teď udělalo moc dobře a říkám si, že ho analogicky zase v nějaké jiné situaci mohu použít

    Možná se inspirace hodí i někomu dalšímu.
    Srdečně zdraví
    Dáša

  33. Alena K napsal:

    Milá Lucko, ať hledám, jak hledám, odpověď na mou otázku nenacházím. Nevím, jestli je to náhoda :), nebo prostě nebylo co říci. V této chvíli to už asi ani není tak důležité, neb jsem z povídání na semináři a čtením odpovědí na otázky jiných, načerpala hodně inspirace a též jsem si uvědomila, jak jsem ÚŽASNÁ :) (jsem absolventka Vaší VIP školy Sebelásky 2016), protože na některé techniky jsem si přišla už sama a díky jim zvládla těžkou panickou úzkostnou poruchu, která trvala víc než 1,5 roku a potom s přestávkami dalších pár let. 
    Ptala jsem se na strach spojený s velkou fyzickou bolestí, kdy mysl není v hlavě, jako při panice, ale naopak tam, kde je bolest zrovna největší. Myslím, že to dobře znají všichni, kdož jsou těžce nemocni, třeba lidi s rakovinou… No a abychom se krom té bolesti ještě i nezbláznili strachy, tak se s tím snad dá něco udělat. já zkusím, co mi bude fungovat a dám vědět, třeba to pomůže někomu dalšímu.
    Ještě jednou díky za inspiraci. Přeji pěkné jaro a hodně štěstí :)
    Alena K

Napsat komentář: Lucie Kolaříková Zrušit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů