Dvě nejdůležitější otázky v životě zní: „Proč?“ a „Proč ne?“

Pochopení, proč to či ono děláme, bývá předzvěstí změn. Obzvlášť mluvíme-li o opakujících se vzorcích chování, které nám neprospívají a my jsme, po stále opakujícím se trápení, konečně ochotni to vidět. Když to jednou zahlédneme, museli bychom vyvinout velké úsilí, abychom tu objevenou pravdu v sobě potlačili.

Sokrates řekl: „Neprozkoumaný život nestojí za to žít.“

A tak bychom mohli zažít změny nejen v případě, kdy nás pravda už opravdu dožene a vyvolá v našem životě velké pozdvižení, ale změny můžeme aktivně vyvolat tím, že si pro pravdu pravidelně chodíme.

„Proč?“ a „Proč ne?“

„Ten, kdo má problém položit si otázku ‚Proč?‘, mívá problém i s otázkou ‚Proč ne?‘. Ta druhá v sobě totiž nese riziko“, uvádí Gordon Livingston v knize Příliš brzy starý, příliš pozdě moudrý. Dodává: „Většina lidí je vázaná zvyky a bojí se změn, proto i nerada riskuje. Zvlášť, hrozí-li odmítnutí, věří, že se musí chránit.“

Možná věříte, že se tyto obavy mění s věkem, ale opak je pravdou. A obzvlášť u těch, kteří se změnám vyhýbají celý život. Nemají potřebný cvik a zkušenost. Nevědí, jak si poradit s pocity a stavy, které změny přináší. A také v sobě mají nastřádáno hodně balastu, takže jedna změna by zřejmě spustila lavinu dalších.

„Když se lidé setkají s něčím novým, je důležité se zeptat ‚Proč ne?‘, ale oni se obvykle brání zklamání otázkou ‚Proč?‘. Často to vede k nekonečným výmluvám, proč se nechopit šance, která se nám naskytla“, doplňuje Gordon Livingston.

Mnozí raději volí samotu, než aby se seznámili s novými lidmi a riskovali odmítnutí.

Mnozí volí život v činžáku, než by riskovali roky s hypotékou a vyhrnutými rukáva na stavbě vlastního domu.

Mnozí dusí svoje dospělé děti svými požadavky, než by riskovali pokračovat ve svém životě bez nich.

„Můžeme se lidí, kteří se bojí nejistoty zeptat: „Kdy jste nejvíce riskovali?“. Pak si teprve uvědomí, jak „bezpečné“ životy vedou. Většině z nich jsou cizí způsoby, kterými lze testovat vlastní odvahu“, říká Livingston, jako cestování s batohem v Kambodže, kontaktní sporty, seznamka na internetu. Duch dobrodružství se kvůli neustálé snaze o jistotu a stabilitu z našich životů dočista vytratil.

„Život je hazardní hra, ve které nerozdáváme karty, ale přesto ji musíme hrát, jak nejlépe dokážeme.“

Hazard můžeme vnímat všude a nikdy nemáme jistotu, že jsme se hru života opravdu naučili. Nemůžeme vyvážit riziko chybování, které při změnách zákonitě přijde, neuspokojivou jistotou. Musíme riskovat, hodně riskovat.

Všeobecně se věří, že než se z nás stanou experti, musíme se učit, a to je často provázené bolestnými chybami, silnými emocemi a nejistotou. Ano, přece nečekáme, že se někdo stane dobrým lyžařem, aniž by mnohokrát spadl. A přece mnohé často překvapuje utrpení, které běžně provází naše snahy o rozvoj a změnu.

Podstoupit rizika nezbytná k dosažení našich cílů vyžaduje odvahu. Odmítnout je a chránit se před bolestí, je aktem zoufalství.

Myšlenky a text v tomto článku jsou chráněné autorským právem. Je samozřejmě možné a žádoucí jejich další šíření, vždy však s odkazem na tento původní text a s uvedením tohoto odkazu. To platí v případě šíření celého článku, nebo pouze jeho části a krátkých citací.

Odkaz k šíření článku: http://luckakolarikova.cz/dve-nejdulezitejsi-otazky-v-zivote/