Zdravé sebevědomí? Prostor mezi malostí a grandiozitou

Zdravé sebevědomí? Prostor mezi malostí a grandiozitou

Zdravé sebevědomí se dnes prezentuje jako výtah, který nás vyveze do nejvyšších pater. Úspěchu. Štěstí. Finanční hojnosti.

Vzpomínám na slova Richarda Geera v Pretty woman, jak říkal, že i když má strach z výšek, bydlí v hotelu vždy v nejvyšším patře, protože tam jsou pokoje nejlepší. Když v jádru přetrvává strach a na povrchu představa, že je třeba mít to nejlepší, je to spíš roztříštěnost mezi své staré, nesebevědomé Já a nové, na prestiži a nových zkušenostech stavěné nové grandiózní Já. Není to konec cesty ke zdravému sebevědomí, jen stanoviště, kde poznáváme obě polarity, ale nedá se říct, že jsme našli své “doma”.

V podstatě celý život můžeme pozorovat ježdění naším vnitřním výtahem nahoru a dolů.

• Někdo jezdí mezi těmi nejnižšími i nejvyššími patry, má velké výkyvy a to se odráží i výkyvy v jeho chování. Jeden den se cítí “pod psa”, druhý den se vznáší na obláčku (a řeč je o zdravém jedinci, ne o psychických poruchách).
• Někdo jezdí spíš kolem těch středních pater, jednou je níž, podruhé výš, ale je v tom celkem vyrovnaný a je to spojené s celkem příjemným stavem bytí – příliš neusiluje a příliš se nepotlačuje.
• A jsou i ti, co si do vyšších pater nikdy netroufnou, nedotknou se životních výzev a tím ani svých skutečných schopností, a uvadají.
• A jsou také ti, kteří tam nahoru vyjeli, rozhodli se přikládat velký význam oslnivosti a nejvyšším metám, a tam vyhoří, protože tam není smysl života.

Jak takové ježdění výtahem vypadá?

Když je člověk ve spodních patrech, tak si jen ztěží uvědomuje, že není malý.

Že…

…i když se cítí malý a nicotný, je zároveň božsky veliký.

…i když se cítí nedůležitý, je na světě nenahraditelný.

…i když svůj svět považuje za šedý, bezvýznamný a bez velkých počinů, může si ho vážit.

…i když se cítí být jen jedním z davu bez talentů a schopností, přesto je neopakovatelný originál.

…i když věří, že si musí lásku a hojnost zasloužit a odmakat, přesto jsou k dispozici každý den.

…i když se hrbí, sklání a snižuje, sluší mu narovnaná záda a vztyčená hlava.

…i když má pocit, že je hloupý a nic neví, nese spoustu moudrosti a vědomí.

 

Když je člověk ve spodních patrech, tak si jen stěží uvědomuje,, že není úžasný a velký (grandiózní).

Že…

…i když se cítí božsky velký a nepřemožitelný, zůstává zároveň malý a nicotný.

…i když se cítí důležitý a nenahraditelný, je zároveň bezvýznamný.

…i když svůj život a svět považuje za úžasný a neopakovatelný, je jen jedním z mnoha miliard.

…i když se cítí být zcela výjimečný a originální, opakuje jen, co dělá spousta jiných.

…i když považuje lásku a hojnost za samozřejmost, tak jsou velkou vzácností.

…i když umí chodit narovnaný a s hrdě vztyčenou hlavou, sluší mu, když se skloní.

…i když má pocit, že je inteligentní, moudrý a vědomý, neví vůbec nic.

Co je zdravé sebevědomí?

•  Místo mezi vnitřní malostí  (nízkým sebevědomím) a grandiozitou (přemrštěným sebevědomím).
• Pomezí dvou protikladných energetických spekter – s různými ději v hlavě, opačnými emocemi a vnitřními programy. Protiklady se navzájem setřou a zůstane vědomí čistého bytí bez interpretací a srovnávání.
• Místo nevědění kdo, co, proč, jak, nakolik jsem, jen plné vědomí “já jsem”.

Prostor, ve kterém se neohřejeme, když neudržíme bdělost a vědomí kompaktní, automat nás pošle do jednoho extrému, nebo roztříští do obou zároveň.

Prostor, na jehož existenci zapomínáme, když v něm právě nejsme.

Místo, kam se často zahnízdíme až ve chvíli, kdy se v nás grandiozita a malost poperou.

Je to místo, kde je v pořádku být sebou a cítit svou zranitelnost i sílu zároveň.

 

Když jsme v malosti, vzhlížíme ke grandiozitě.

Když jsme v grandiozitě, plácáme se po rameni a věříme, že malost je navždy minulostí.

Když jsme v prostoru zdravého sebevědomí, nevzhlížíme, ani se neplácáme a tento stav obyčejně a s vděčností přijímáme.

Poznat něco ze škály stavů vlastního sebevědomí je zajímavé, projet se výtahem je objevné a důležité je spíš, v jakých patrech setrváváme postupně nejčastěji. Jestli podléháme iluzi jednoho z extrémů, nebo nakonec přijmeme obyčejnost života i sebe samých a přestáváme si o sobě namlouvat.

 

Myšlenky a text jsou chráněné autorským právem. Je samozřejmě možné a žádoucí jejich další šíření, vždy však s odkazem na tento původní text. To platí v případě šíření celého článku, nebo pouze jeho části a krátkých citací.
Odkaz k šíření článku nebo jeho částí: http://luckakolarikova.cz/zdrave-sebevedomi/