Hóóódně nepohodlné téma, které vám ale přinese vnitřní klid

Tohle je velmi citlivé a velké téma. Vím, že nejen pro mě, proto ho sdílím.

Od dětství mám silně narušený vztah s jedním důležitým člověkem v rodině. Prošla jsem různými fázemi snažení, odmlčení, pak zase snažení. Občas náš vztah byl uvolněný a říkala jsem si, že už se to zlepšuje. Vždy ale jen do chvíle, než přišly jeho chvíle, kdy si různě vyléval své nálady na všechny kolem a já se cítila jak uzlíček nervů. Z toho místa jsem pak sama neřízeně vybuchovala a vytvářela konflikty, což mě pak zase vedlo do ztažení, protože jsem takhle nechtěla fungovat.

Na jaře, po pár letech relativního klidu, se to završilo nezapomenutelným zážitkem, kdy mě chtěl v mých 41 letech fyzicky napadnout a křičel mi různé zraňující věci přímo do tváře a nevadilo mu, že mám na klíně malé dítě. Situace jak ze špatného filmu.

I když jsem se z toho vzpamatovávala několik týdnů, jsem za ten zážitek nakonec ráda, protože mě přiměl ke dvěma věcem.

Zaprvé jsem tak došla k rozhodnutí, že se s ním přestanu stýkat, k čemuž jsem měla už víckrát nakročeno, ale neudělala jsem to kvůli rodině.

Ale to druhé je důležitější a má opravdový dopad i na ostatní vztahy. Jedná se o to, že jsem konečně uzřela a uznala pocity, které jsem mívala před každým setkáním. Šlo o pocit odporu. Ten jsem se snažila nějak překonávat, protože přece rodina…

Letos jsem ale pochopila, že ta rodina je jen zástěrkou toho, že v sobě neuznávám tento negativné pocit, odmítám ho následovat a neumím ho komunikovat.

A protože tenhle příběh mi přinesl obrovské uvolnění životní energie, sdílím ho dál a třeba právě pro Vás je to důležité poňouknutí.

Co když se rozhodnete přestat svůj odpor a hněv potlačovat a v hlavě je ukecávat, aby zmizely a uznáte, že jsou to spolehliví informátoři?

O čem negativní pocity informují?

Je to jednoduché – o tom, že jste někde, nebo s někým, kde být nechcete. Někdy bytostně nechcete. A přesto se do toho nutíte a nevědomě, ale hluboce věříte, že MUSÍTE.

My totiž máme ve vztazích jeden obrovský problém – už od dětství jsme se důsledně učili potlačovat negativní pocity. Museli jsme i proti své vůli „držet“.

• „Zůstaneš s tetou jen dvě hodiny, to vydržíš.“ (S tou tetou, kterou jste nesnášeli.)
• „Tak půjč chlapečkovi auto, to je stejně pro kluky.“ (Klukovi, který vám před chvílí hodil písek do obličeje.)
• „Buď zticha, nikdo se tě neptal na názor.“ (Když za vás právě rozhodli, kam půjdete na školu.)

Naučili jsme se, že i když cítíme k některým situacím a lidem odpor a hněv, tak se musíme chovat slušně a musíme v tom zůstat.

A past se jen zvětšuje, když se naučíme říkat věty typu:

• „To že mám s tím člověkem problém, znamená, že já mám problém.“ – Úplně tím vylučujeme možnost odejít z něčeho, co je zřejmě nevyvážené a naše pocity nás na to pravdivě upozorňují.
• „To není tak hrozný. To vydržím.“ – Opakovaná devalvace vlastních pocitů obrovsky snižuje sebevědomí, sebeúctu a sebelásku.

JAK NA TO?

• Sepište si seznam důležitých vztahů.
• Vnitřně se s každým z nich na chvíli spojte a navnímejte pocit, který kolem něj máte.
• Tam, kde cítíte sevření, odpor, hněv, vinu a cokoli jiného nepříjemného, udělejte si značku.
• Vyberte si ten nejméně zatěžující a zeptejte se sebe: „Jak konkrétně teď budu jednat, abych se cítil/a dobře?“ (Např. přestanete reagovat/vysvětlovat, např. zavoláte a řeknete tomu člověku, že vás kontakt zatěžuje a nechcete v něm pokračovat, řeknete, že Vám něco vadí, apod.)

Jakmile zvládnete první zatěžkávací zkoušku, posuňte se k další, a pak další.

Vaše pocity hněvu, odporu, nerovnováhy, apod. se Vám budou časem tříbit, budou čitělnější a budete sebejistější. A bude vám fajn. A časem bude fajn i těm druhým lidem, protože bude mezi vámi jasno.