Lidé a změny

Lidé a změny

„Vypracoval jsem síťový graf. Jedno navazuje na druhé. Náhody jsou vyloučeny, anebo se s nimi počítá. Pokud bude vzestup cen rovnoměrný jako dosud, koupíme si první automobil za pět a tři čtvrtě roku. Výchozím bodem je samozřejmě svatba. No, a potom už jsou jen samá pozitiva a sociální jistoty. První dovolená v Jugoslávii, následuje první dítě. Pak již výše zmíněný automobil, zde se stávám zástupcem ředitele, druhá dovolená v Jugoslávii, druhé dítě. Mezitím samozřejmě rekreační chata, taktéž i barevný televizor, přívěs, a tak dále, a tak dále, a tak dále, na deset let dopředu.“ (učitel Hájek, Jak básníkům chutná život)¨

Jedna stará moudrost říká, že jediné, co v životě máme jisté, je změna.

My „civilizovaní“ lidé jsme se ale v celkem nedávné době rozhodli, že se náš život stane neměnným – a od té doby je pro nás myšlenka jakékoli změny strašákem. Když se nám přihodí nějaká životní změna, mnozí z nás jsou zaskočeni a odvolávají se na to, „že to přece vždycky takhle bylo“ nebo „že jsme si přece něco slíbili“. Když nás překvapí nečekaná událost, stáváme se najednou neschopnými konat, jednat, zařídit se podle nových podmínek. A to i přesto, že náš národ byl v historii relativně často překvapován nechtěnými změnami a měl čas se naučit s nimi efektivně pracovat.

Jak funguje příroda?

V přírodě se setkáváme s neustálou změnou – s neustálým růstem, vývojem i zánikem – s neustále se opakujícími cykly. Nic nestojí a nečeká, vše se neustále hýbe, proměňuje, bují. I semínko, které jsme zaseli a celé dny nevidíme nic než hlínu, v té hlíně klíčí a prodírá se ven. Příroda, naše stvořitelka, nám neustále jasně ukazuje, co je normální – pohyb, posun, změna, růst. Je zajímavé, že nás to pořád tak překvapuje, že?
Pokud nás nečekaná změna pouze zaskočí a my cítíme strach z neznámého, nicméně věříme v pozitivní výsledek, je to dobré, protože nestojíme v cestě přirozenému proudu, jen se v něm necítíme dobře, a to se dá pochopit a časem i změnit.

Jakmile se ale začneme vzpěčovat, vzpírat, bránit, stavět se na zadní, bojovat nebo trucovat, tak se velmi vysílíme už za krátkou chvíli. Určitě si sami vybavujete ze svých zkušeností marnost takového boje a nesmírné vyčerpání, které tento boj přináší. Kdykoli se stavíme na odpor nečekaným událostem, neskutečně plýtváme svou životní energii.

Tato energie se přitom dá využít jinak – může nám posloužit k tomu, abychom se s nenadálou změnou vyrovnali, abychom nalezli svou novou cestu a abychom udělali první nejisté kroky na této cestě.

Jak se staví k neočekávaným změnám život?

Neexistuje rostlina, která by se rozhodla nerůst, protože jí třeba stíní strom. Taková rostlina naopak vyroste o to rychleji a vytáhne se nezvykle do výšky, protože se nenechá obrat o své právo na svůj kus slunečního svitu. Každý tvor v přírodě je zde sám za sebe, a i když při ztrátě někoho blízkého může trpět, není jeho úkolem, aby už nenašel svou cestu dál.

Existují různé ztráty a změny a na každou potřebujeme jinou dobu, abychom se s ní vyrovnali. Tento čas je třeba respektovat a bolest poctivě zpracovat.

V každém případě však platí, že změnu je třeba přijmout. Odmítnutí totiž znamená stavět se proti běhu života a přírody, znamená to bojovat s větrnými mlýny, znamená to odmítat něco, co je větší než my. Z lidského pohledu je to pochopitelné, to ano. Takový přístup však způsobuje ještě více utrpení a zbytečně prodlužuje smutek.

Myšlenky a text jsou chráněné autorským právem. Je samozřejmě možné a žádoucí jejich další šíření, vždy však s odkazem na tento původní text. To platí v případě šíření celého článku, nebo pouze jeho části a krátkých citací.
Odkaz k šíření článku nebo jeho částí: http://luckakolarikova.cz/lide-a-zmeny/