Když se rodiče dozvědí více o sebelásce a o vlivech výchovy, mnozí se začnou ptát, jak mohou vychovat své děti k sebelásce, aby na tom byly lépe, než oni sami. Je třeba, aby se rodič začal učit vnímat a chovat nově a odložil to staré, co zná či sám zažil. Většinou se to děje spíše pozvolna, dospělé provází strach, když se pouštějí starých zvyklostí.
Výchova probíhá v rovině psychologické a komunikační. Psychologické rovina je nevědomá. Na této rovině dítě (pozoruje svého rodiče (a ostatní dospělé) a kopíruje jejich chování. Je to ta důležitější část učení a usazuje se hlouběji v dětské osobnosti. Dítě kopíruje všechno, co se hodí do jeho vlastního a individuálního systému. Na této rovině je ze strany rodiče důležité, jak se, před dítětem i mimo jeho dohled, sám chová, nikoli co dítěti říká (na úrovni komunikace).
Děti jsou velmi vnímavé a zachytí jemné signály od svých rodičů, které nekriticky přebírají a chápou je jako „fakta o sobě a o tom, jak se chová správný člověk“. Nepoctivý otec proto mívá nepoctivého syna, i když mu výslovně říká, že lhát se nemá. Slabá a sebe trestající matka má také sebe trestající dceru, přestože jí celé dětství opakovala, jak se má mít ráda a pečovat o sebe.
Druhá rovina, komunikační se odehrává na vědomé úrovni a zdá se, že hraje o něco menší roli. Dítě ji bere jako závaznou tehdy, když se kryje se skutečným chováním rodiče. Pokud rodič to, co říká, také dělá, dítě věří jeho slovům a rodiči naslouchá. Pokud rodič něco jiného dělá, než říká (např. kouří a říká „nekuř“), pak je pro dítě platná psychologická rovina (kouření), nikoli komunikační (prázdné slovo „nekuř“). Vedlejším efektem rozcházejících se slov a chování rodiče, bývá navíc vnitřní zmatek dítěte, které něco jiného vidí a slyší, také zklamání ze svého rodiče a v extrémních případech i odmítnutí jeho vzoru.
Ve výchově k sebelásce na komunikační úrovni lze více chválit, povzbudit a dítěti dát celkově najevo, jak dobře o něm smýšlíte, ale mnohem důležitější je příklad, který dítě denně dostává.
Pro každého rodiče, který se zajímá o sebelásku pro své děti, začne škola sebelásky především pro sebe sama, aby začal být postupně dobrým příkladem. Cesta sebelásky je krásná a přináší do života uvolnění a svobodu.
Když se někdo rozhodne jít cestou sebelásky, zjistí, že mnohé, co se v dětství naučil a v dospělosti tomu stále věří, byla lež. Může reagovat zklamáním a zlobit se na své rodiče, čím dřív se ale rozhodne to „hodit za hlavu“ a pustit se do prozkoumávání láskyplné životní cesty, tím rychlejší zažije změny.
Ve všech oblastech se díky sebelásce člověk dostává do rovnováhy a díky ní zažívá pocity klidu, síly, radosti a naplnění.
Přečtěte si také: Sebeláska a výchova I
Myšlenky a text jsou chráněné autorským právem. Je samozřejmě možné a žádoucí jejich další šíření, vždy však s odkazem na tento původní text. To platí v případě šíření celého článku, nebo pouze jeho části a krátkých citací.
Odkaz k šíření článku nebo jeho částí: http://luckakolarikova.cz/sebelaska-a-vychova-ii/