Dopis vnitřní Oběti

Milá vnitřní Oběti,

vím, vím, jsme spolu už spoustu let…
A vím, mnohokrát jsi mě ochránila a pomohla mi.

„Často jsi mi připomněla, jak jsi důležitá a jak ti dlužím“…

Dovoluji se dnes podívat více zblízka na tvé dary:

Našla jsi pro mě strategie, jak zmanipulovat ostatní, vydobýt výsledky trochu nečistě, pomohla mi lhát, onemocnět, zneužít okolností i druhých lidí a občas jsi mě mocně povzbudila někoho peprně pomluvit.

Milá Oběti,

vím, že tu nejsi náhodou, ale proto, že já o sebe nepečovala s tak hlubokou láskou, jakou jsem si vždy zasloužila. Nebyla jsem sobě plně oddaná, zrazovala se každý den trošku, a svou vnitřní holčičku nechávala citově hladovět.

„Já jsem tě stvořila, vím. Díky, že už vím.“

Vidím také, jaká byla cena za tvé služby.
Zůstala jsem dlouho nevyzrálou holkou s hromadou požadavků a nároků, a tím se často uvrhla do samoty.

Zaplatila jsem Iluzí, že na vnějším názoru záleží víc než na mém vlastním a přijatá budu jen, když poběžím tam, kam všichni ostatní.
Zaplatila jsem důvěrou ve svoje dary a schopnosti a v jednom období života je úplně zavrhla.

• Uvěřila jsem iluzorním limitům toho, co smím a co můžou jen druzí.
• A nešla jsem si nikdy ověřit, jestli to celé náhodou není jinak.
• Cítím hořkost, ale přesto ti říkám DÍKY.

„Jsi drsná a pravdivá učitelka a jak se na mě vědoucně šklebíš.“

Teď už tě vidím a rozeznávám. A už nehodlám odložit ani jediný kousek zodpovědnosti, kterou tady mám. Chci plnou svobodu, všechny následky, všechny možnosti a plnost vlastní tvorby.

A ty? V poklidu přijímáš svůj osud, pomalu mizíš, o svou existenci nebojuješ, protože víš, že tady tvé poslání skončilo.
Děkuju ti.
I ty jsi Láska.Vždycky ji ucítím, když si vzpomenu na své mladší, nejisté Já, jehož jsi byla součástí.