Když se žena o sebe stará, rodina tím netrpí

Máme-li samy sebe rády a pečujeme o sebe, jsme naplněné a spokojené!

Díky tomu pak můžeme ostatním snáz a raději vyjít vstříc, děláme to s větší chutí a láskou – samy jsme láskou k sobě naplněné. Jakmile ale postavíme ostatní na první místo a snažíme se jim přizpůsobit bez ohledu na své potřeby, tak si často ani nevšimneme, kdy překračujeme tu jemnou hranici mezi chtěním a povinností, mezi láskou a obětí. A když žena příliš často překračuje své hranice, tak nejen že v sobě nemá žádné přebytky lásky, ale také sahá do svých energetických rezerv. Ty jednoho dne zcela vyčerpá.

Dostává se v důsledku toho do vnitřního konfliktu. Něco se v ní pere, ale většinou ona mlčí a občas vybuchne. Pravděpodobně si pak své chování vyčítá a takhle se točí v začarovaném kruhu klidně po celý život.

Taková žena se tedy pohybuje v extrémech – nepřirozeně se přizpůsobuje, a pak se zbytečně prudce brání.
Je přirozenou potřebou každého člověka žít svobodně, pečovat o sebe a dělat služby pro druhé dobrovolně. Pokud si to dovolí, může se pak také snáze a radši svému okolí přizpůsobit, Když si to zakazuje, tak ho každé přizpůsobení druhým může stát mnoho životní energie.

Když se žena rozhodne a začne pěstovat svou svobodu a pečovat o své potřeby, tak obvykle nedělá nic, co by bylo pro rodinu ohrožující a rodina nezažívá žádné skutečné příkoří.

Žena například:

• Zajde si s kamarádkami na kávu.
• Jde si zacvičit, jde na procházku a do sauny.
• Jednou do roka chce na pár dní odjet sama bez rodiny na dovolenou.
• Atd.

Pro rodinu to obvykle znamená pouze to, že např.

• Tatínek se víc zapojí do chodu rodiny a vyzvedne děti ze školy třeba dvakrát týdně on.
• Tatínek udělá pár večeří za týden.
• Děti dvě odpoledne nevyzvedne nikdo po obědě, ale zůstanou do pěti v družině.
• Byt se nebude uklízet každý týden a také se úkoly v péči o domácnost rozdělí mezi všechny členy rodiny.
• Nebudou vyžehlená bavlněná trička a prádlo na sušáku zůstane viset o něco déle.
• Zrcadlo v koupelně bude trochu zacákané a umyvadlo trochu upatlané od zubní pasty.
• atd.

Není to tak dramatické, že?

Žena spíš potřebuje sama sobě dovolit a umožnit péči o sebe.

Pak už je to jen otázka organizace, dohod v rodině, slevování nároků sama na sebe, přestat se snažit vše perfektně zvládnout, přijmout své limity a uvědomit si svoje potřeby. Rodina se změnou nemusí hned souhlasit, ale to nevadí, jemně a důsledně si žena může prosadit své potřeby a ostatní ji nejen začnou respektovat, ale začnou si jí dokonce víc vážit. Manžel i děti mohli perfektní servis považovat za samozřejmý, ale jestli žena chce, mohou se naučit si o něco slušně požádat, dokáží si maminku předcházet a hýčkat a dokáží i projevit vděk za její přítomnost, lásku a ochotu. Každá žena určuje sama, jak k ní její rodina přistupuje.

Co ženám stojí v cestě?

Ženy často rády drží kontrolu a rády se cítí nepostradatelné, což je pokroucený způsob, jak získávají lásku a potvrzení vlastní důležitosti. „Naše maminka je prostě nepostradatelná, co bychom bez ní dělali?“, mohou si říkat všichni v rodině. Tento pocit sice může být příjemný, ale stojí ženu mnoho času a energie, za vším stojí ona, za všechno ručí, musí udělat a zkontrolovat většinu věcí. Možná si také ráda občas zasoutěží se svým mužem, zařídí například něco rychleji, než se její muž stačí rozhoupat, ačkoli vůbec nezáleží na tom, jestli je to vyřízené dnes, nebo až za týden. Chce ukázat, že je lepší. A časem se začne hroutit, začne cítit, jak jí všichni nakládají, má pocit, že je všechno jen na ní, cítí se jako oběť. Už nevidí, že na tom přece začala stavět svou vlastní důležitost.

Aby si mohla jít si po svých, musí se smířit s tím, že i bez ní muž mnohé zvládne a děti si na ni ani na chvíli nevzpomenou, když doma není. Aby pochopila, že tatínkův způsob péče o děti je stejně skvělý, jako ten její a přestala se bát, že dětem uškodí pár dní o párku v rohlíku, zapomenutá čepice, nebo pozdní příchod do školy. Je třeba, aby přestala sloužit, platit a kontrolovat a cítila se důležitá a hodnotná, i když leží na gauči a ignoruje drobky na stole, nebo když její děti nosí domů trojky místo jedniček. Mnohé ženy se potřebují naučit, že nenesou odpovědnost za celý svět. A také, že nezáleží na tom, „co tomu říkají lidé“ :-)

Co se mužům líbí?

Upřímně, je upachtěná věčná hospodyně a věčná mamka sexy? Chvíli to je třeba jedno, ale dlouhodobě ne. Ženy si často nedovolí zjistit, co všechno pro ně muž rád udělá, co v domácnosti a kolem dětí zastane, aby jeho žena mohla o sebe pečovat. Když se mu žena stále líbí a těší se na ni, je pro něj důležitější její spokojenost, než vycíděná domácnost. Žena, která o sebe pečuje, pracuje na sobě, občas zatočí domácím rozpočtem na vlastní parádu a je spokojená a sebevědomá, muže nakonec zajímá víc, než ta spořivá, obětavá a věčně vyčerpaná. Do té první může být stále trochu zamilovaný a to ho baví.

Jak říká David Deida „hlavním úkolem ženy je kultivovat svou spokojenost“.

Myšlenky a text jsou chráněné autorským právem. Je samozřejmě možné a žádoucí jejich další šíření, vždy však s odkazem na tento původní text. To platí v případě šíření celého článku, nebo pouze jeho části a krátkých citací.
Odkaz k šíření článku nebo jeho částí: http://luckakolarikova.cz/sebelaska-rodina/