Terapie láskou

28.11. 201909917x

Jsem v posledních týdnech hodně pracující maminka a dcera celkem logicky přilnula k babičce. Je to dobře a skvělé, má milovanou babičku, které věří, později k ní asi bude chodit pro rady a bude vyprávět, že jí babička v životě hodně dala. Já takhle skvělou babičku v životě neměla.

Ale když jsem tak minulý týden chodila ze své pracovny za holkama nahoru do kuchyně a cítila mezi námi s dcerkou určitou vzdálenost, zatímco s babi byly nejlepší kámošky, bylo mi párkrát do pláče.

A v jednu takovou chvíli jsem se sama sebe zeptala, jakými cestami bych si mohla pomoct. A rychle se to ve mně uvolnilo. Dyť jo, já si vlastně můžu pomoct, je to dobrý!

Jaké mě napadly možnosti?

1
POZICE POZOROVATELE

V prvé řadě jsem se na situaci podívala z pozice pozorovatele (z nadhledu a odstupu) a navnímala jsem, že je vše v pořádku. Dcera zdravá, babička spokojená a já (na rovině pilné včelky, do které jsem se to ráno dobrovolně pasovala) taky. Také jsem díky pozorovateli vnímala, že se po “návratu z práce” dotýkám pocitu osamění, který od dětství důvěrně znám.

2
ZAČALA JSEM PRACOVAT S POCITEM OSAMĚNÍ

S tímto pocitem osamění, kterého jsem se dotýkala, jsem začala pracovat. Protože ten byl v celé situaci potenciální rozbuškou – mohla bych třeba vytvořit problém, abych pro svůj nedobrý pocit měla ventil. Jen proto, že včas nepopracujeme s rozbuškou, vznikají otravné způsoby, jak si říkáme o lásku a ty druhé u toho vysajeme, naprdneme, nebo rozesmutníme.

A jak jsem pracovala s tím osaměním?

Dala jsem prostor emocím
V tichosti jsem zase odešla do pracovny a zabořila hlavu do panenky, která symbolizuje moje vnitřní dítě a rozbrečela se. Dovolila jsem si cítit se na pár minut úplně opuštěná a navíc neschopná máma, bezradná a smutná. Pár minut na vyplavení pocitů stačí. Zjistila jsem, že je dobré to neprotahovat , abych najela na kolej, po které vyjedu zase nahoru a vědomě minula výhybku, která vede na sestupnou spirálu přímo do kotle emocí vnitřní oběti. Tam se dá totiž ráchat do nekonečně.
Popovídala jsem si se svým vnitřním dítětem
Následně jsem byla jedno velké ucho pro svou malou Lucinku. Nechala jsem ji vypovídat, objímala jsem ji. Zatancovaly jsme si na písničku, kterou má ráda. Není divu, že ji láska mezi Oli a babi rozesmutnila, ona se totiž cítila dost opuštěná. Moje dospělá Lucie poslední dobou hodně pracuje, každou chvíli něco musí a zapomíná na radost a zábavu. Společný čas, který dospělá Lucka věnovala malé Lucince, její naslouchání a teplá náruč přinesly dosycení a zklidnění.
Dala jsem energii do vděčnosti za naši situaci jako celek
Nechala jsem se zaplavit vděčností za to, že mám oporu a pomoc u své mámy, a že jí můžu bez obav svěřit svou dceru. Že je moje dcera v dobrých rukách , je šťastná a nemusí se upínat na mě a já nejsem jediný ostrov jistoty v jejím životě. Procítila jsem i vděčnost za to, že rozeznávám bolístku, kterou potřebuju pofoukat. Vděčnost za spokojené dítě, které může svobodně milovat, koho chce.

Celá terapie láskou mi zabrala asi 15 minut.

A moc mě těší, že vás, kdo jste ji četli v emailu, tak oslovila, že žádáte o další sdílení.

„Děkuji za krásnou inspiraci, jak uchopit smutek a nasytit vnitřní dítě. Velmi mě to oslovilo.“ Monika

„Moc se mi líbí tvé postřehy a „finty“ v nejlepším slova smyslu.“ Lenka

„Luci, je to léčivé a dává to smysl, sdílej dál.“ Lucka

Možná vás taky zajímá láska a vděčnost a chcete se v sobě ještě líp vyznat. Možná chcete ještě víc prohloubit sebelásku a schopnost poléčit v sobě momentální emoci – osobně si myslím, že to je škola do konce života.

Ráda Vás v tom podpořím – PLATÍM POŠTOVNÉ, když k Vánocům, do 15.12. objednáte Učebnici sebelásky a/nebo CD Sebeláska.

Navíc jsem pro Vás natočila videonávod na 3 metody sebelásky, které jsem v roce 2019 vyhodnotila jako klíčové, základní a esenciální – prostě bez nich se nehneme dál.

Prozkoumejte mou vánoční nadílku. ↓↓↓