Když jsem dnes koukala na svou dceru, osvítilo mě a přišla myšlenka (v angličtině):
~ Kde se v mém životě vzala poskakující a brebentící holčička, když jsem na ni před třemi lety ani nepomyslela?
Vznikla tak, jak vzniká všechno ostatní – z ničeho.
~ A kde se bere pokrok a úspěch člověka?
Taky začíná NIČÍM. Není k dispozici žádný důkaz nebo příslib, že nějaký úspěch bude. Časem přijde třeba myšlenka, sen, záměr, tvorba a tak dál. Ale nejdřív tam z toho všeho nebyl ani náznak.
Takže když budete mít někdy pocit, že něco nejde, vy na to nemáte, nejste vyvolení - protože to teď a tady ani náznakem ve vašem životě neexistuje, tak si připomeňte, že se právě nacházíte v té nejranější fázi vývoje - ve velkém nic. Ze kterého se teprve něco začne rodit.
Semínko taky není nešťastné, že ještě není strom. Nepovažuje to za své selhání, které by ho drželo navždy maličké a pod zemí.
Mysl se sice často dožaduje důkazů a argumentů, než dá zelenou k tvoření, ke změnám. Ale život (odjakživa) tvoří od nuly, tvoří bez hmatatelných důkazů – a umí to krásně.
Když důvěřujeme sami sobě a toku života, pak hned dokážeme ukočírovat netrpělivost a nejistotu a naučíme se uprostřed ničeho těšit, jaké překvapení nám život přinese.
A podporou by v tom mohla být Učebnice sebelásky, nebo třeba CD Sebeláska – Audiolék pro ženskou duši.