Milá vnitřní Oběti,
vím, vím, jsme spolu už spoustu let…
A vím, mnohokrát jsi mě ochránila a pomohla mi.
Dovoluji se dnes podívat více zblízka na tvé dary:
Našla jsi pro mě strategie, jak zmanipulovat ostatní, vydobýt výsledky trochu nečistě, pomohla mi lhát, onemocnět, zneužít okolností i druhých lidí a občas jsi mě mocně povzbudila někoho peprně pomluvit.
Milá Oběti,
vím, že tu nejsi náhodou, ale proto, že já o sebe nepečovala s tak hlubokou láskou, jakou jsem si vždy zasloužila. Nebyla jsem sobě plně oddaná, zrazovala se každý den trošku, a svou vnitřní holčičku nechávala citově hladovět.
Vidím také, jaká byla cena za tvé služby.
Zůstala jsem dlouho nevyzrálou holkou s hromadou požadavků a nároků, a tím se často uvrhla do samoty.
Zaplatila jsem Iluzí, že na vnějším názoru záleží víc než na mém vlastním a přijatá budu jen, když poběžím tam, kam všichni ostatní.
Zaplatila jsem důvěrou ve svoje dary a schopnosti a v jednom období života je úplně zavrhla.
Teď už tě vidím a rozeznávám. A už nehodlám odložit ani jediný kousek zodpovědnosti, kterou tady mám. Chci plnou svobodu, všechny následky, všechny možnosti a plnost vlastní tvorby.
A ty? V poklidu přijímáš svůj osud, pomalu mizíš, o svou existenci nebojuješ, protože víš, že tady tvé poslání skončilo.
Děkuju ti.
I ty jsi Láska.Vždycky ji ucítím, když si vzpomenu na své mladší, nejisté Já, jehož jsi byla součástí.
Wau, tady tento článek přišel jak na zavolanou – pořád jsem nevěděla, jak přesně na svou minulost pohledět, abych jí dala potřebnou úctu. Přesně nějak takto jsem to citíla, jen nemohla najít ty správné slova. Děkuji.