(aneb jak mýtus o nedostatku lásky drží její cenu vysoko)
V naší kultuře je zakořeněna řada mýtů o lásce. Claude Steiner si všiml toho, jak mýtus nedostatku vytváří nepsaná pravidla týkající se pohlazení a lásky, drží jejich cenu vysoko a vede nakonec k vyděračskému jednání.
Máme přirozený hlad po lásce a pohlazení, proto jsme ochotni i vydírat. Víra, přiživovaná výchovou, že lidé mají pouze omezenou kapacitu lásky, je jen pouhou vírou, ve skutečnosti to není pravda. Přesto se většina z nás řídí následujícími pravidly:
Jsme přesvědčeni, že „když dáme lásku, bude nedostatek / stane se něco nepříjemného“ a jsme také náležitě rozrušení, když chceme někomu říci, jak ho máme rádi. Raději pak zadržujeme laskavý projev, pochvalu, úsměv, které bychom mohli dát, i když si o někom myslíme něco pozitivního. Už jste si někdy řekli, že za tím krásným člověkem nepůjdete a neřeknete mu, jak vás zaujal, potože by to…(bylo trapné, nedělá se to, apod.)?
To vychází z víry, že pokud si o lásku musíme říci, bude bezcenná, neupřímná a vynucená, protože „co je upřímné, přichází samo od sebe“. Co když je ale ten druhý upřímně ochotný lásku dát, ale cítí se vázaný prvním pravidlem? Nebo o vaší potřebě jenom neví? Vy čekáte marně, přitom by stačilo jen si říct.
Toto pravidlo vychází z nedůvěřivého postoje „stejně to nemyslí vážně“. Pokud vám někdo sám od sebe dává lásku, úsměv, milá slova, věříte, že to nemá valnou cenu, jinak by je ten člověk nedával. Možná za to dokonce něco chce… Nejčastějším příkladem nepřijímání lásky je odpověď „není zač“, když nám někdo poděkuje. Ve skutečnosti je zač, ale my si ten dík prostě neužijeme a rovnou ho smeteme ze stolu.
Vychází to z přesvědčení „ber, co přichází a nevybírej si“ a týká obzvlášť pochval a pohlazení, o něž nestojíme. Například žena dostává a přijímá častou pochvalu za uklizenou domácnost a skvělé jídlo a přitom by ji mnohem víc těšilo uznání za obrazy, které maluje. Neodmítne ale to, co pro ni nemá tak velkou hodnotu a neřekne si o to, co by si přála. Zkrátka vrabec v hrsti je lepší, než holub na střeše.
Sebekritika vítězí a lidová moudra jako „sebechvála smrdí“ posilují přesvědčení, že dávat si pozornost, uznání, pochopení, soucit, úsměv, radost, pohlazení, obětí, nadšení, respekt, úctu a LÁSKU se prostě nehodí.
A tak jsme z lásky udělali platební a úplatkový systém, který, na rozdíl od peněz, nepodléhá inflaci, ale nabývá stále na hodnotě.
Myšlenky a text v tomto článku jsou chráněné autorským právem. Je samozřejmě možné a žádoucí jejich další šíření, vždy však s odkazem na tento původní text a s uvedením tohoto odkazu. To platí v případě šíření celého článku, nebo pouze jeho části a krátkých citací.
Odkaz k šíření článku: http://luckakolarikova.cz/ekonomika-v-lasce/