Když jsem před lety dostala otázku, co mi přijde v sebelásce nejdůležitější, hned mi přišlo na jazyk:
Člověk, kterým zmítají výčitky a skličující myšlenky typu „nikdy nebudu dost dobrý“, který se občas smutně dívá na druhé a „ví“, že nikdy nezakusí jejich štěstí, protože „toho není hoden“, který uvěřil, že je něco míň…
Takový člověk se nemá rád. A není to žádný zvláštní živočišný druh, ale průměrný Čech, Moravan, Slovák, Valach, atd., které potkáváme denně na ulici.
Jste to Vy i já. Někteří v minulosti, jiní teď a jiné to teprve čeká.
Občas nebo častěji neumíme být u sebe. Neumíme si vážit toho, co máme a toužíme po tom, co mají druzí. Nemůžeme si pomoct a srovnáváme se s druhými. Někdy z toho vyjdeme jako vítězové a jindy jako poražení.
No a pokud se vás to týká, tak pro vás je ten základní klíč k sebelásce:
HLEDĚT SI SVÉHO
-> Pozornost vám utíká ke schopnostem druhého člověka a už jedete po spirále emocí dolů?
Hned si hleďte svého – vraťte se pozorností k sobě a svým schopnostem.
-> Naštve vás láska/úspěch apod. někoho jiného?
Hleďte si svého – okamžitě dejte pozornost lásce/úspěchům apod., které jsou ve vašem vlastním životě.
Čím častěji se vracíme k sobě, tím víc už u sebe zůstaneme.
Po nějaké době praxe, už při oslnivém úspěchu druhých, nebledneme závistí, ale napadne nás „Jo, super„. No, vlastně mě to nezajímá, jsem šťastná/ý s tím, co mám já, neměnil/a bych to.“
Hledět si svého = vidět, vnímat a vděčně cítit, co žiji a mám právě já. To je obrovské bohatství ve vlastním životě.
A jestli tohle znamená, že kralujeme sobě a životu? Tak to si pište že jo!
Na obrázku jsme my – naše bohatství, možnosti a naše království.
Jaké je to vaše bohatství, možnosti a království?
Napište mi to dolů do komentáře, ráda si o tom přečtu. :)