Co prozrazuje Olívii tlukot mého srdce?
Mé holčičce jsou dva měsíce. I přes ten mazec prvních týdnů mě učí hlavně jednu věc – meditovat. Meditace v činnosti je ten nejsmysluplnější způsob meditace. Znamená to být plnou pozorností právě u své činnosti a ne někde v myšlenkách.
Také se stává každá činnost plnohodnotnou, nejde tedy o to, aby bylo něco splněno, ale být v každé činnosti naplno (a díky tomu je nakonec každá činnost splněna a ještě kvalitně a většinou i včas). Takže se tak učím, že nejde o to, aby bylo přebaleno, nakrmeno, uspáno. Ona mě učí, že teď přebalujeme, teď krmíme, teď uspáváme, teď se procházíme. Jen tak a bez cíle a záměru, jen pro činnost samotnou.
Je zajímavé, když ve stejném rytmu do toho začínám vkládat své pracovní dvacetiminutovky. Jak má moje mysl chuť zrychlit a dělat, aby bylo doděláno, abych to honem stihla, než se Oli v šátku zase probudí. A jak ona se přesně proto probudí, když ucítí ten cval v mojí hlavě. Takže abych ji udržela v klidu, potřebuji udržet v klidu svůj srdeční tep, rytmus dechu, být tedy v pohodě i při práci. Baví mě to, baví moc. A trochu se bojím chvíle, kdy přestanu v tomhle tempu stíhat, budu možná muset najednou dohánět a budu mít z toho nerva, protože mi moje dítě bude hned zrcadlit „mami, jsi v nervu a z tebe jsem já v nervu“.
To je škola, mít na srdci takový „budík“.
A jinak je fakt úžasná, nádherná, rozkošná.
Maminky, řekněte, nasytím se jí někdy?
A co vás právě teď učí vaše děti? Dejte vědět, moc mě to zajímá!
Někdy prostě potřebuješ někoho
Někdy potřebuješ někoho… ...kdo Tě ujistí, že tyhle špatné dny pominou. ..kdo…
