Je to drobnost, banalita jasná na první pohled. Která nadělá guláš, když nám unikne a naopak zase dělá divy, když si vzpomeneme a zohledníme. V nitru se díky té banalitě uděje drobný pohyb, ale do prožívání a vnější reality to hodí vlnu velké pohody a pocitu naplnění a smysluplnosti.
Ten tip na stres (ve finiši předvánočních příprav) je
Před časem mi tatínek mé dcery z Bali napsal: „Take a rest” (odpočiň si).
Říkala jsem si, jo jo, za chvíli ji uložím spát, tak si dám čas pro sebe a odpočinu si.
Další den zase psal „take a rest”. A napsal mi to hned 4x během dne. Bylo právě období seminářů a pro mě spousta organizace, a jakmile jsem přišla domů, věnovala jsem se plně dceři. Zkrátka žádná skulina jen a jen pro mě. Tak jsem mu trochu naštvaně napsala „Když to jde, tak odpočívám. Teď to ale nejde. Až to půjde zase to udělám.” To se to radí, když v mé situaci není, durdila jsem se.
Nepozastavujte se nad tím, že i přes půlku světa vnímá táta naší dcery moje pocity, patří to k jeho schopnostem. A nepozastavujte se ani nad tím, že i když mám k dispozici desítky zklidňujících metod a medituji, že se zamotám do takových neplodných myšlenek.
Pozastavte se ale na chvilku nad jeho odpovědí.
Hned mi to došlo. „A jo vlastně, to je super”, řekl můj hlas. Potěšilo mě, že nekibicuje, ale jen mi z dálky připomíná dvě věci
A to je celé. V jakémkoli stresu, předvánočním, nebo uzávěrkovém, nebo volnočasovém.