Mít vliv pramení ze silného poselství duše. A tomu se nedá naučit

Co znamená mít vliv?

Dnes na mě zase vyskočila reklama na kurz o tom, jak se naučit ovlivňovat druhé. Nedávno z jiného směru přišel odkaz na kurz, jak se naučit kouzlu a charismatu, abychom měli vliv. A ještě více zpátky v čase jsem četla u jedné ženy na webu, že její produkty si můžeme zakoupit, když chceme ovlivňovat nejen sebe, ale i druhé.

Je pro mě trochu nepříjemné psát následující řádky, protože všichni tito lidé mě znají a já znám je, dokonce jsme přátelé nebo známí, chovám k nim respekt a v životě si jistě vzájemně přejeme vše nejlepší. Ale tohoto zdůrazňování vlivu jsem si začala všímat už před více než dvěma roky a posbírala se ve mně potřeba se k tomu vyjádřit.

Osobně moc nechápu touhu mít na druhé vliv. Ptám se po motivu v pozadí – proč někdo touží mít vliv? Myslíte, že proto, že chce lidstvu předat něco velkého?

Myslím teď třeba na Ježíše Krista. Představme si, že v sobě nosil velké učení o lásce, a pak nastal okamžik, kdy začal uvažovat: “Jak bych se mohl naučit prezentovat sebe a svoje myšlenky tak, abych mohl měnit svět? Jak bych mohl dosáhnout toho, abych ovlivnil lidi a získal si jejich pozornost?” A doma by Ježíš nacvičoval své přednesy – hlas, gesta, pravidla mluvení pod otevřeným nebem i v uzavřených prostorách, vědomě by vkládal dramatické pauzy, trénoval charismatický pohled do očí a osvojoval si další a další dovednosti spíkrů. A do toho všeho se snažil napasovat své úžasné poselství.

Když si takhle Ježíše představíte, zdá se vám to pravděpodobné? Něco by tam asi v té jeho “prezentaci” působilo rušivě. Možná ta snaha? Možná kalkul?

Čím to tedy je, že měl takový vliv?

Nebylo to spíš tím, že samotné poselství které zvěstoval, bylo tak silné a mocné, že pohltilo jeho samého a s ním obrovský dav lidí? Že jeho sdílení bylo tak upřímné a láskyplné, že proti němu byl každý nástroj moci slabý? A že právě síla jeho sdělení a velká láska nahnaly těm vládnoucím (a zároveň nevlivným) strach? Bylo třeba ho umlčet. Protože málo kalkuloval, byl nejspíš hluboký, upřímný, odevzdaný a MĚL CO ŘÍCT, proto měl zřejmě skutečný vliv.

 

Učit se vlivu = snaha získat nástroj moci

Když se chceme cíleně učit mít vliv, tak se, z mého pohledu chceme učit, jak získat nástroje moci a kontroly. Vychází to z logiky věci – pokud máme silné poselství a svou odevzdanost tomuto poselství, máme přirozeně i vliv, nemusíme se nic učit. Přesně v pravý čas se v nás také otevřou schopnosti své poselství předávat a sdílet se světem. Přesně v pravý čas se v nás zažehne jakési vnitřní světlo, není třeba přemýšlet, jak to udělat, abychom byli vidět. Přesně v ten pravý čas nás někdo vystrčí ven a donutí nás, abychom o sobě dali vědět.

Pokud však silné poselství nemáme, nepotřebujeme ani vliv. Můžeme zůstat příjemně zhasnutí, žít v poklidu svůj život a není třeba, aby na nás bylo vidět.

A tady je důležitá věc – pokud nemáme silné poselství, JE DOBŘE, že nemáme vliv. Je to tak přirozeně zařízené, abychom světu neškodili vytvářením iluze o velikosti něčeho banálního.

A zašmodrchává se to ve chvíli, když podlehneme vlastní ctižádosti a začneme si vliv budovat. Vliv pro vliv samotný. Protože chceme být vlivní. protože si myslíme, že když máme vliv, jsme někým a bez vlivu jsme nikým.

To se pak ze sebe snažíme něco rádoby hlubokého vypotit, ostatním se trochu kroutí vnitřnosti, ale snaží se to nedat najevo, nebo se pro jistotu vnitřně otupí, aby to nevnímali. Uf, to je dřina. Podobně jako v mnoha jiných záležitostech na naší planetě, i v tomto tématu by nám prospělo méně zasahovat a více pozorovat přirozený běh věcí, pokud se chceme dobrat rovnováhy.

 

Moc, poselství a přirozený vliv

Silné poselství mluví samo za sebe a ten, kdo ho formuluje, je jen jeho kanálem a zprostředkovatelem. Upřímně a ani trochu se nestará o to, jak moc je vlivný, protože to celé není o něm, ale o závazku jeho duše, který se snaží co nejlépe naplnit. Celou svou bytostí si přeje předat to, co se z něj dere ven. Hledá způsoby, jak to dát do slov, barev, hudby a cítí možná svou nešikovnost a omezenou schopnost vyjádření, nespí, bojí se, cítí se k ničemu. Zeptejte se člověka uprostřed této tvořivé vášně na to, jaké to pro něj je, že má vliv. Asi nebude vědět, o čem je řeč. A zatímco on tvoří, opravdu má co dát a otevřít tím třeba srdce mnoha lidí, tak někdo jiný přemýšlí, jak to zařídit, aby měl na druhé vliv. Co by jim tak nabídl, aby je to zaujalo? Jakým dalším produktem či trendem strhne davy? Budou to tenisky, náramky z gumiček, nebo nějaká super inovativní aplikace, bez které jsme ode dneška jako bez ruky?

Vnímáte ten rozdíl v kvalitě, hloubce a přínosu?

Je rozdíl mezi tím, když člověk přirozeně vlivný JE, nebo když vliv CHCE MÍT. Dokonce obrovský rozdíl. Vlivný člověk má v jádru sebe něco natolik inspirujícího, že si toho lidé všimnou a následují to. To se může odehrávat jen v okruhu známých, nebo na velkém pódiu před půlkou národa. Důraz kladu na slova “lidé si toho sami všimnou a následují” – to je, podle mého, ta jediná zdravá forma vlivu na druhé. Ničím a nikým nevynucený, nevyšlechtěný egem, opravdu “vyplněný zevnitř” hodnotami a hloubkou, plně opodstatněný vliv.

Přirozeně vlivný člověk se často musí smířit s tím, že je vlivný a přijmout to jako svou kvalitu, kterou se musí naučit používat. Takový vlivný člověk zažívá, že lidé v jeho přítomnosti ztichnou, naslouchají mu, říkají “ty jsi mým vzorem”, přejí si od něj slyšet radu. Sami od sebe, aniž by byli fanaticky pobláznění. Přirozeně vlivní lidé také často umírali pod tíhou falešných obvinění, byli příliš nebezpeční se svou vnitřní přesvědčivostí a přirozenou silou vést davy. Proto se stávali oběťmi těch méně vlivných, kteří si osvojili schopnost manipulovat situacemi a lidmi a naučili se ve svých rukách shromažďovat moc. Samozřejmě za účelem svého prospěchu, nic hlubšího za tím není.

A ten, kdo nemá v jádru nic tak moc inspirujícího, ale láká ho mít vliv, ten se to jde učit. Ještě možná nepochopil, že nepotřebuje být vlivný a přesto má jako člověk svou hodnotu. Sice už jsme dnes zvyklí na mnohé povrchnosti, ale stejně naše podstata volá po hloubce. Takže když Kim Kardashian a její rodina spustili svůj seriál, tak se nejedna duše ptala “co nám sdělí?” A možná také “Čím je zajímavá tato žena, že je v televizi a je tak slavná?” A za nějakou dobu duše zjistí, že ničím. O nic nejde. Je to prázdné. Ta žena má vliv, to je všechno. A o kousek se duše diváka otupí. A lidé, kteří si nejsou jisti sami sebou, si z toho berou “aha, jasně, takhle se to dělá, taky chci být slavný/á, vlivný/á a konečně něco znamenat.” A jdou za vlivem pro vliv a kopírují atributy vlivných lidí kolem sebe.

Neměli bychom si klást otázku “Jak být vlivný?”, protože na ni odpovídá jen ego, nikoli duše. Vždycky je to ego, které touží být vidět, chce hodně prodat, mít slávu a moc a rádo si naskočí na možnost se blýsknout.

Ego tu je stejně, až příliš často nevyžádaně vstupuje do děje, tak proč ho ještě podporovat, čechrat a nafukovat? Se vším respektem a láskou ke svému egu, opravdu ráda ho ztišuji a konejším, aby vědělo, že o něm vím a mám ho ráda, ale že ho nechci podporovat nezdravým způsobem.

Je v pořádku nebýt vlivný

Jak jsem psala výše, domnívám se, že mít vliv je dar. Proto ho nemá každý! Je v pořádku nebýt vlivným člověkem a není třeba se to učit a za nezdravé považuji, když si osvojíme nějaké techniky, díky kterým ten vliv uměle získáme a umíme ho udržet. Nestaneme se proto přirozeně vlivnými (lídry), ale šikovnými manipulátory. Jedno od druhého nemusíme na první pohled rozeznat, na povrchu vypadá, že je vše v pořádku, a proto se pak ptáme, co nás tam dráždí, co na tom nesedí.

Domnívám se, že ten, kdo zatouží po vlivu, by se měl okamžitě zastavit a prozkoumat, jaká nenaplněná potřeba, jaká nejistota, jaký strach je za tím a co by si získaným vlivem chtěl poléčit. Tedy neměl by následovat touhu mít vliv, ale uzdravit zdroj své touhy po vlivu.

A nebo obráceně, když to dělá opravdu vědomě – všechno si to osvojit, naučit k nerozeznání, vyzkoušet si svůj vliv, zažít svůj úspěch (pokud možno při tom nenapáchat žádné zlo), a poctivě se konfrontovat s pocity, jak to vlastně nic nepřináší, jak vliv nedává to, co od něj očekával. Pak to s pokorou a větší vyzrálostí odložit a jít o další krok do své hloubky, již bez snahy mít vliv.

Kdo chce být opravdu vlivný, nepotřebuje kurz. Potřebuje si uzdravit své sebevědomí, poctivě nabízet jen to, co má skutečně ve svém repertoáru a nehrát si na něco jiného. Potřebuje každodenní život, který mu pomáhá dozrát. A věkem a vědomou konfrontací s obyčejností se prohlubuje jeho moudrost, díky které se přirozeně zvyšuje jeho pravý a nefalšovaný vliv na druhé. A nebo to dosáhl mnohem dřív, možná už v dětství, ale určitě ne proto, že ho to někdo naučil.

A tak cítím spřízněnost se všemi, kdo kašlou na vliv a jiné atributy úspěchu, ze kterých se dnes tak často podlamují kolena.

Komentáře
  1. Daniela napsal:

    Ach, tak krasne podano, co se kolem nas deje. Dekuju, Lucko.

  2. Ivana napsal:

    Lucka uplne suznim🙏. Dakujem za tak krasne zhrnutie do slov😀. Velmi dobre mi to padlo na dusu❤️.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

1 × one =

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů