Moje mateřství se projevuje i jako hluboký vnitřní soulad srdce, duše i hlavy

Jsem šťastná. Možná ne každou minutu, ale je to takové šťastné období. Z Olivěnky se už před mnoha týdny vylouplo pohodové miminko a mě to maminkování stále baví. Zažívám často sladké exploze lásky v srdci, které se šíří jako vlny do těla. Dodávají mi energii a mě napadá, že tohle je důvod, že jsem vlastně fit, i když jsem od porodu stále ještě nespala déle než tři hodiny v kuse a celkově spím asi 7 hodin denně. Celá se vpít do těch kulatých očí a plně vnímat to voňavé a hebké tělíčko je jako osvěžující lázeň. A ten její úsměv a hlásek… No, mohla bych o ní básnit ještě na padesáti stránkách, ale o tom vlastně dnešní střípek není. Tak popojedem…

To co zažívám je velký vnitřní soulad. Narození Olivěnky říkají “ano” moje duše, srdce i hlava. Svatá trojice v souladu, haleluja! Uvědomuji si, že lidé, události a situace, vůči kterým cítím tento soulad, přicházejí zaprvé spíš zřídka, zadruhé je prožívám slavnostně a zatřetí ovlivňují hluboce a dlouhodobě můj život, ať chci, nebo nechci.

Zažila jsem s Olivěnkou třetí těhotenství a první, ze kterého se opravdu narodil živý človíček. Při prvním těhotenství byla proti má hlava. Bylo mi 22 let, trpěla jsem panickými ataky a studovala jsem vysokou v Německu. Prostě nebyl správný čas, měla jsem jiné cíle a šla jsem na interrupci. Podruhé jsem byla těhotná před pár lety a tenkrát s těhotenstvím nebyla v souladu zřejmě moje duše. Potratila jsem a krátce na to jsem také odešla od manžela. A teď je to jiné. Moje bytost souhlasí, hlava, srdce, duše si vzájemně přitakávají.

Napadlo mě, jaké štěstí je být právě v takovém souladu, když se jedná o dítě. Nebylo by ideální, kdyby se děti rodily jen, když jsou 100% vítané a oslavované? Zdá se mi škoda, že tolik dětí přijde na svět v roli látačů potrhaných vazeb, jako náhradní partneři, jako naplňovatelé rodičovských tužeb a v mnoha dalších převlecích. Olivěnka nelátá a nenahrazuje, i když takovou zdravou závislost na sobě si rozvíjíme.

Bylo by vzácné, aby u všeho, co v životě dělám byla má svatá trojka v souladu. Ale dochází mi, že když se zadaří u velkých, osud-tvořících záležitostí, je to skvělé. Jsem šťastná, že Olivka ode mě a od světa dostává jasný signál “ano”. Je vítaná a milovaná.

Jak to máte s duší, srdcem a myslí vy? Zaprodáváte se občas, nebo častěji věcem, se kterými nejste plně v souladu?
A především – když jste dítě očekávali a ženy rodily, dělo se to s přitakáním všech třech instancí?
Díky za vaše sdílení!

Komentáře
  1. Marie Seláčková napsal:

    Ahoj Luci, asi se vše opravdu děje, tak jak má být. Také se raduji z každé minuty s našima dětičkama, ikdyž je to někdy opravdu náročné. Já už jsem se nevyspala vkuse 5 let, ale mám štěstí, že jsem nikdy nebyla spáč, tak mi těch 5-6h spánku stačí:). Oceňuji jak jsi otevřená a mluvíš o všem tak jak to cítíš. Já jsem pře Johankou 3x potratila a bylo to pro mě velmi těžké se s tím vyrovnat, pak přišla Johanka, pak zase jeden potrat a pak Adámek. Beru to tak, že to asi byla zkouška pro mě a mého manžela. Vše jsme zvládli společně a jen mě to utvrdilo, že mám vedle sebe toho nej chlapa, milujícího tatínka…ikdyž furt nadávám jak je nepořádnej atd….ale jsme pevná rodina, která se navzájem miluje a potřebuje. Přeji Ti s Olivěnkou krásný život a moná se někde potkáme:)

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů