Síla mateřské lásky

Příprava:

než začneš číst, zavři oči a pozoruj chvíli svůj dech. Nádech…..výdech……. Polož si ruku na srdce a spoj se s energií lásky. Vzpomeň si na své děti a pošli jim ze srdce proud lásky. Zasni se nad nimi – jak jsou úžasné a jak je nádherné je mít. Když následující řádky budeš číst v racionálním naladění, bude to pro tebe nejspíš jen patetický blábol. Přelaď se do lásky hlavně kvůli sobě.

 

Od Olivčina narození (21 měsíců) v sobě pozoruji něco nového. Na začátku jsem byla zvědavá, jestli to zmizí, jestli to není jen krátký hormonální výkyv. Pak mi ale došlo, že se to usadilo a je to trvalé. Přišla mi do života mateřská láska. Náznakem jsem ji sice znala už předtím a nadšeně ten slabý odvárek používala na děti v okolí a na své kočky. Ale to co přišlo s dítětem v náruči…

…je nemožné zabalit do slov. Udělám chabý pokus – vnímám ji jako otevřenost, rozšíření, teplo a plnost v hrudníku, překypování energie srdce. Někdy to celé spíš pobolívá než hřeje. Vytéká mi ze srdce proudem cit, který se stále obnovuje, vytrvale žije, rozpouští těžké chvíle, živí mou důvěru v sebe a život, dodává mnohokrát za den schopnost najít v sobě další dávku energie, i když už není odkud brát. A když se vůči své dceři zavřu a nějak to mateřsky po*eru, během sekund mě nutí jít jí vstříc, obejmout a pokračovat dál.

Spouští se, když se na Olivku dívám, mazlíme se, žvatlá své první věty, šmrncne mi vlásky o obličej, vezme mou hlavu do svých paciček a zblízka si žádá pozornost. Bývám taaaak okouzlená. Je to taková síla… Víckrát denně se v téhle mocné lásce vědomě koupu, je to jako energy drink. Postupně mě mateřská láska dovedla k několika uvědoměním.

1. Mateřská láska a láska partnerská jsou dvě odlišné věci

Co si pamatuji, ve svém dospělém životě jsem vždycky toužila fakt hodně moc někoho milovat. A probíhal vždy stejný scénář – seznámení, velká láska a její postupné opadání. Z různých důvodů pak vztahy vždy skončily. Mimochodem hlavním důvodem je, že ten pravý vztah, ve kterém bych chtěla a měla setrvat pár desetiletí, nebo do konce života, mi do života teprve přijde. Nicméně co mi došlo – to, co se ve mně teď zažehlo k mému dítěti, dosud nikdy nedokázal zažehnout žádný muž a možná ani ten pravý to nedokáže. Tohle je totiž úplně jiná láska. To je to ono, na co jsem čekala desítky let a nevěděla, že to přichází s mateřstvím. Jsem nadšená, že můžu tak silně, vytrvale a nádherně milovat. Teď chápu význam rčení „láska hory přenáší“. A ve vztahu k mužům se ve mně taky něco zdravě porovnalo a dodatečně jsem byla obdarovaná pochopením některých minulých situací. S mrnětem v náruči mi ve vztahu s mužem dosedlo na správné místo slovo „parťák“ a věta „rozhodli se jít životem společně“. 

Nevím přesně proč (beru to jako řízení životem), dostala jsem kromě dobře známých nevýhod single mámy také nádherný dar – užít si naplno čas jen s dcerou, mít 100%. A k tomu musím napsat pár vět, protože představy společnosti jsou o životě single mámy často příliš tragické.

  • opravdu moc jsem si užila sžívání s dcerou bez nutnosti přeskakovat do role partnerky. To dítě dokáže tak nádherně strhnout pozornost a tak to stačí ke štěstí! Třeba ne na pořád, ale teď ještě ano. A není třeba v tom hledat problém.
  • Byla jsem jasně spojená sama se sebou a instinktivně věděla, co mám dělat. Už tak mi moji blízcí dali spoustu informací, které mě spíš svedly z mé cesty a přehlušovaly moje skutečné pocity. Nevadí, ale chci říct, že když budu i tady plně upřímná, pravděpodobně by mě dost oslabovalo, kdyby nade mnou stál nervózní tatínek a kibicoval. Nebo tam byl vypnutý, případně nešťastný tatínek, který by se cítil odstrčený, nemilovaný… Jsou to běžné situace, které jsem kolem sebe vídala a párkrát si říkala, že samota s dítětem má prostě své nesporné výhody.
  • Chápu dnes naprosto a úplně, když žena propadne mateřské lásce, mateřské roli a nedokáže dát energii vztahu. U mě se zájem o muže v prvním roce a půl dostal na nulu. Je pravda, že jsem v lásce s muži zažila řadu nebesky nádherných chvil, za které jsem neskonale vděčná a cítila se tak v době těhotenství a dost dlouho v mateřství plně nasycená. Měla jsem v době svého otěhotnění dojem, že jsem dostala od mužů vše, co jsem potřebovala a dala vše, co jsem do té doby mohla dát. a dítě bylo završením tehdejšího života. Takže až do roku a půl mé dcery vůči mužům – velké neutrálno. Poslední tři měsíce se ve mně začíná probouzet něco nového. Jak se moje dcera otevírá světu, tak se mně zase rozšiřuje prostor a kapacita na jiné aspekty života.

2. Dítě je pro mě na prvním místě

Upřímně, ani trochu nechápu, že žena odejde od dětí, protože se do někoho zamilovala. Musím dodat, že dobře chápu, že by to chvílemi nejradši zabalila a dítě někomu dala. Tuhle část dobře znám. Ale já myslím ten příběh, kdy žena opravdu dá přednost muži před svými dětmi, opravdu si sbalí věci a odejde jim ze života. Mateřská láska je pro mě jako zlatá, pevná nitka vycházející z mého srdce a opřádajíc Olivčinu celou bytost teplým kokonem. Ona je tak moc částí mě, že i přes všechno nevyspání, nervy v kýblu a loupání v zádech bych nedokázala tuto nit přetrhnout, abych mohla jít za „svým štěstím“, nebo měla čas pro sebe. S tím souvisí další část mé nechápavosti – třeba chce žena zkoumat a užívat si života a jeho nabídky a nechá proto malé dítě u příbuzných. Cooo? Možná to nechápu proto, že jsem stará matka, v 39 letech jsem porodila a život mimo náš mikrosvět mě nejdřív vůbec nezajímal, abych se začala teď pomalinku rozhlížet. Plácat se s dítětem doma a na hřišti sice není pokaždé zábava, ale v životě mi proto nic neuniká. Naopak, s mým dítětem se děje to největší dobrodružství.

Nechápu paušalizování konstelace – žena a muž mají být pro sebe na prvním místě, a až pak jsou děti. Možná by se měla udělat rozšířená verze, protože jsou lidé, kteří staví výše partnerský vztah, jiní péči o děti. Znám řadu žen, které jsou dítětem nádherně i únavně zahlcené, jsou rády, že zvládnou být mámy, ale pak makají ještě na tom, aby se chovaly správně a byly rovnocenné partnerky. Kdyby se nebály říct to od srdce, dozvěděl by se partner, že je v současnosti zkrátka nezajímá a dítě je pro ně první i poslední.

3. Cítím souznění s živočišným druhem “rodič”

Když dnes cítím tuhle nádhernou sílu v sobě, tak vidím ostatní rodiče jinak. Předevčírem jsme s jedním tatínkem na zahradě ve školce pár minut sdíleli, jak úžasné je mít děti a ani jeden z nás se nedivil, že se nám při tom lesknou oči. Dřív jsem o rodičích jen věděla, dnes jsem s nimi spojena srdcem. Vidím, jak muže změní, když se stanou otci a jsou ochotni se této roli odevzdat. Cítím, jak ze srdcí (téměř) všech rodičů teče neviditelný proud lásky k jejich vlastním dětem. Vnímám, jak většina maminek vyzařuje tenhle proud lásky téměř nepřetržitě, neumí to změnit a jsou neúnavně přítomné. Vnímám u tatínků, jak se po fázi dávání potřebují stáhnout, vzdálit, aby pak plní síly zase přišli zpět ke svým dětem a ženám. Vůbec si nemusíme být sympatičtí, můžeme mít rozdílné názory na výchovu a na běh života, ale jsme na hluboké úrovni spojeni láskou ke svým dětem.

Děkuji, že když už mě příroda obdrovala mateřstvím, dala mi také schopnost cítit takovou nádheru. Mateřská láska není dar jen pro dítě, snad ještě větším darem je to pro mámy. Takové štěstí tohle prožívat! Ještě že ty děti existují…

Komentáře
  1. Lucie napsal:

    Lucie, děkuji za pěkný článek. Zůstala jsem neplánovaně s dcerou sama a cítím to stejně. Beru to od vesmíru jako velký dar pro ni. 😃

    • Lucie Kolaříková napsal:

      Luci, děkuju. Úplně souzním, že naši situaci vnímám jako dar. I když jsem právě tohle nikdy nechtěla :D

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

ten + 1 =

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů